Starověká čínská Terakotová armáda je jedním z nejznámějších archeologických objevů moderní doby. Tato obrovská sbírka glazovaných soch vojáků, koní a válečných vozů byla objevena v roce 1974, když místní zemědělci při kopání studny narazili na záhadné kusy keramiky, které se ukázaly být součástí rozsáhlého pohřebiště císaře Qin Shi Huanga. Terakotová armáda je součástí nekropole, která obklopuje mauzoleum prvního císaře Qin Shi Huanga, jenž vládl sjednocené Číně v letech 221 – 210 př. n. l. a jehož hrobka byla zbudována během více než tři desetiletí dlouhé výstavby monumentálního komplexu. 

Terakotová armáda nebyla postavena náhodou; podle historika Sima Qiana byla zamýšlena jako ochránce císaře v posmrtném životě – jeho osobní vojenská síla, která měla sloužit i po jeho smrti. Podle starověkých textů byly v hrobce rozmístěny modely zbraní, paláců, mechanických pastí a dokonce i modelů řek, které byly údajně tvořeny tekutou rtutí. Tyto legendy stály u základů obav moderních archeologů – ne proto, že by se domnívali, že skutečné pasti fungují po více než dvou tisíciletích, ale protože popisy a vysoké koncentrace rtuti detekované v okolní půdě naznačují, že vevnitř může být toxická látka. Studie provedená v roce 2020 skutečně zjistila znepokojivě vysoké úrovně rtuti v místech poblíž hrobky, což odpovídá starověkým záznamům o použití rtuti v konstrukci (ať už jako symbolické reálné řeky či z jiného důvodu). 

Navzdory fascinujícím nálezům a bohatství, které lze nalézt v okolí mauzolea, samotná královská hrobka zůstává neotevřena. Jedním z hlavních důvodů je obava z poškození artefaktů při vstupu a starověká technologie pohřbívání. Faráraři archeologie se poučili z chyb minulosti, přičemž nejznámějším příkladem je ničení stratigrafických informací a artefaktů při nešetrných výkopech v Tróji v 19. století, kdy nadšení badatelé ztratili cenné historické informace. Archeologové se proto zdráhají provádět destruktivní otevření, které by mohlo nenávratně poškodit překrásné a unikátní artefakty uvnitř hrobky, jež byly vytvořeny v době, kdy Říše Qin sjednocovala Čínu. Výsledkem je, že většina odborníků dává přednost neinvazivním metodám průzkumu, které by mohly odhalit více, než pouhé odhalené rakve a předměty bez kontextu.

Mezi technologie, které se zvažují, patří i mionová tomografie, metoda používající subatomární částice umožňující „prohlédnout“ struktury uvnitř země podobně jako rentgenové paprsky, ale na mnohem větší hloubku. Tato technika byla již využita v jiných archeologických lokalitách k identifikaci skrytých komor a struktur a mohla by být zásadním nástrojem k pochopení uspořádání samotné hrobky bez fyzického narušení.

Obavy nejsou pouze technické či vědecké; historické texty a legendy naznačují, že hrobka byla zpočátku chráněna nejrůznějšími typy pastí, včetně mechanických zařízení, která měla zabít vetřelce. Historické popisy také obsahují zmínky o řekách rtuti, což je prvek starověké čínské symboliky a alchymie, záležitost, která vzbuzuje další respekt a obavy o bezpečné otevření. Feng Shui a další pohřební tradice té doby byly bohaté na symboliku a možná i praktické pasti či mechanismy, které měly odradit lupiče.

Dalším argumentem pro opatrnost je, že malá část terakotových figur, které byly odkryty, se začala drolit a barvy jejich povrchových vrstev mizely, když byly vystaveny suchému vzduchu a novým podmínkám – což dokládá, jak křehké mohou být artefakty tohoto typu, a jak snadno by mohly utrpět nevratné škody při nevhodném vstupu do hrobky. 

Zatímco Terakotová armáda zůstává jednou z nejvíce navštěvovaných archeologických lokalit na světě, samotné mauzoleum o rozloze desítek kilometrů čtverečních, zahrnující mnoho hrobů a struktur, je stále většinou neprozkoumáno. Výzkum probíhá pomalu a opatrně, s cílem minimalizovat riziko poškození těchto starověkých památek, které jsou nejen uměleckými díly, ale i důležitými historickými svědky první čínské unifikace a společnosti první říše Qin.

Ostatně, samotný fakt, že místo jako Terakotová armáda bylo objeveno náhodou až v roce 1974 místními rolníky, ukazuje, jak snadno může být starověká historie skrytá přímo pod nohama. Tento objev změnil archeologii a otevíral dveře pro další studie rané říše Qin. Ačkoliv armáda byla objevena teprve v 20. století, pozůstatky, které leží hluboko pod zemí – včetně samotného hrobu císaře – stále představují záhadu, kterou věda teprve začíná rozplétat.