Sluneční soustavu si představujeme jako uzavřený systém. Čas od času ho však navštíví mezihvězdný objekt.

Mléčná dráha, jejíž součástí jsme, se hemží hvězdami, z nichž některé prolétají v naší nebezpečné blízkosti. Tento pohyb je převážně bezvýznamný, v případě ještě většího přiblížení by tomu tak ale být nemuselo.

Vědci provedli dva tisíce simulací těsných průletů hvězd, přičemž zjistili, že takové události by mohly vést k dlouhodobé nestabilitě Sluneční soustavy – snížit by ji mohly o 50 procent. Některé planety by přitom skončily špatně.

Ve víru chaosu

Merkur má už tak nestabilní, eliptickou oběžnou dráhu. Takový „silný“ vetřelec by ho mohl gravitací vychýlit tak, že by se srazil s Venuší, nebo by vletěl do Slunce.

Vysoké riziko vymrštění z oběžné dráhy a značně nejistý osud má i Mars. Dokonce i Pluto, klasifikován jako trpasličí planeta, má 3,9procentní šanci na vymrštění z oběžné dráhy.

Země není podle simulace tak zranitelná, alespoň ne přímo vůči těsnému průletu cizí hvězdy. Vychýlit z oběžné dráhy by ji však mohla jiná destabilizovaná planeta. Pak je otázka, kam by zamířila – případně, zda by se s jinou planetou přímo nestřetla.

Pozoruhodné zjištění studie je, že vychýlení Země po setkání s cizí hvězdou je asi stokrát vyšší, než se předpokládalo. Nebojte, podle expertů může k takovým událostem dojít během příštích pěti miliard let.