„Bílá mramorová socha neměla být vnímána jako socha z kamene. Měla připomínat skutečného boha nebo bohyni,“ uvedla archeoložka a kurátorka kodaňského muzea Glyptotek Cecilie Bronsová pro dánský vědecký server Videnskab. Antičtí umělci podle ní běžně své sochy parfémovali, aby byly ještě živější.

Badatelka ke svým závěrům došla tím, že se ponořila do děl antických spisovatelů, jako byl Cicero, a analýzou nápisů na starověkých chrámech. „Parfémy a vonné oleje se často zmiňují jako součást výzdoby, která se ve starověku aplikovala na náboženské kulturní sochy,“ cituje vyjádření expertky server The Times of India.

Vizuální i čichový zážitek

Zmínila několik příkladů. Například lidé v sicilském městě Segesta pomazávali sochy Artemidy, bohyně lovu, lesa a zvířat, mastmi a vonnými oleji.

Skulptury na řeckém ostrově Délos zase místní potírali růžovým parfémem, aby je udrželi v co nejlepším stavu. Vědkyně to vyčetla z nápisů v tamních chrámech.

Výzkum publikovaný v časopisu Oxford Journal of Archaeology uzavřela se slovy, že obdivování sochy nebylo ve starověku jen vizuálním, ale i čichovým zážitkem.

Že umělci sochy barvili vědcům již v minulosti prozradily objevené stopy pigmentů z dávno vybledlé barvy. Nebyly tedy mramorově bílé, jak se dlouho předtím myslelo, ale pestrobarevné. A také voňavé.