Temná hmota drží galaxie pohromadě, zatímco temná energie pohání rozpínání vesmíru. Hustotu prostoru známe jako kosmologickou konstantu, zapisovanou řeckým písmenem Lambda nebo Λ a považujeme ji za neměnnou vlastnost. Hovoříme o modelu Velkého třesku ΛCDM. 

Nedávná data však naznačila možnou nutnost jeho aktualizace. Podle nich temná energie spíše slábla s tím, jak se vesmír rozšiřoval a stárnul. 

Všechno může být jinak 

S novou teorií přišel Muhammad Ghulam Khuwajah Khan z Indian Institute of Technology (IIT) v indickém Džódpuru.

Vesmír bychom podle něj měli považovat za viskózní tekutinu, připomínající pomalu stékající med, která může obsahovat „prostorové fotony" neboli „vibrace vyzařované atomy", jež by vytvářely vlny napětí v prostoru. 

Jeho teorie spočívá v tom, že temná energie tlačí prostor k rozpínání, ale zmíněné fotony jemně tlačí zpět. To znamená, že rozpínání vesmíru (podle této myšlenky) není rovnoměrné. 

Teorie zachovává myšlenku temné energie coby kosmologické konstanty, jež tlačí vesmír k rozpínání, zároveň ale řeší klíčovou teoretickou vrásku v modelu ACDM. K jejímu potvrzení však budou zapotřebí další data. Do té doby hovoříme jen o teorii.