Když před 66 miliony let zasáhl Zemi asteroid Chicxulub, dinosauři na rozdíl od nás neměli žádný systém včasného varování. Kdyby by k tomu mělo dojít dnes, věděli bychom o tom měsíce až roky předem. Pokud by tedy planetka nepřilétla směrem od Slunce. 

Chicxulub vyvolal nesrovnatelně více energie než atomová bomba svržená na Hirošimu. Raději si nebudeme ani představovat, jak by jeho náraz vypadal dnes. A díky systému včasného varování k něčemu podobnému snad nikdy nedojde.  

Úřad pro koordinaci planetární obrany NASA má za úkol vyhledávat, sledovat a vyhodnocovat rizika potenciálně nebezpečných asteroidů pohybujících se ve Sluneční soustavě, napsal server Business Insider. 

„Určitě je chceme najít dříve, než oni najdou nás,“ potvrdil vedoucí Úřadu pro koordinaci planetární obrany NASA Lindley Johnson. Jak by tedy vypadal scénář, v němž by se k Zemi přibližoval nějaký „zabiják planet“? 

V prvé řadě – veřejnost by se o tom dozvěděla s velkým předstihem díky globálnímu systému sdílení informací o rizikových asteroidech mezi astronomy, jehož funkčnost už se ověřila zachycením menších těles. 

Základem je Minor Planet Center, celosvětová centrála pro sledování planetek sídlící v USA, od níž přebírají data výpočetní centra pro určení pravděpodobnosti střetů asteroidů se Zemí spadající pod NASA a ESA. 

Aktivace planetární obrany 

Centrála by v případě potvrzení hrozby okamžitě informovala Mezinárodní síť varování před planetkami (IAWN), v podstatě globální astronomickou koalici. Astronomové by sdíleli a ověřovali svá pozorování napříč IAWN. 

V případě shody, že přímo k Zemi míří asteroid, vyšle NASA výstrahu. „Nemám na stole červený telefon nebo tak něco,“ přiznal Johnson. „Máme však formální postupy, přišlo by oznámení o hrozbě závažného dopadu.“ 

IAWN má zase zavedeny postupy, jak o nebezpečí informovat veřejnost. V případě hrozby dopadu v USA kontaktuje NASA Bílý dům. V případě mezinárodního rizika vyšle zprávu Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti, jenž informuje představitele jednotlivých zemí. 

Evropská unie by aktivovala mechanismus civilní obrany Unie a všechny státy by byly v nejvyšší pohotovosti. V případě odhalení hrozby pět až deset let před jejím naplněním by přišla na řadu planetární obrana. 

Planetku by se pokusily vychýlit z trajektorie bezpilotní družice nebo gravitační traktor, který by asteroid z jeho dráhy „vytáhl“. NASA také pracuje na technice vychýlení planetky z její dráhy iontovým paprskem. 

Pokud bychom měli méně než pět let na obranu, jedinou možností už by bylo pokusit se asteroid zničit a dopad rozptýlit. Pokud bychom se o hrozbě dozvěděli s předstihem několika měsíců, nezbývalo by než se smířit s nevyhnutelným. 

Jelikož IAWN vyhledává planetky desítky až stovky let s předstihem, nikdy by k tomu nemělo dojít. Znepokojivé je ovšem to, že asteroidy blížící se ve směru Slunce se skrývají v jeho záři a my je nevidíme. Loni proletěl těsně kolem naší planety asteroid 2023 NT1. Astronomové si toho všimli s dvoudenním zpožděním.