Tisíce živočišných a rostlinných druhů vymírají a jedna přírodní katastrofa střídá druhou. Vzhledem k rychlosti globálního oteplování vědci přimýšlejí, jak ohrožené formy života zachránit. Na naší planetě to nepůjde, ale na Měsíci ano.

Nejsme už schopni chránit životní prostředí a globální biodiverzitu. Hrozby globálního oteplování předčily naše schopnosti i motivaci tuto krizi řešit. Mezinárodní tým vědců proto ve studii publikované v časopise BioScience volá po naléhavých řešeních.

Jedním takovým je ukončit spalování fosilních paliv, zastavit globální oteplování a efektivně chránit hotspoty biologické rozmanitosti. V případě nevyhnutelné katastrofy ale experti z celého světa zkoumají jiné, ještě ambicióznější možnosti.

Bioúložiště se zmrazenými buňkami, jejichž DNA bychom mohli použít ke zvýšení genetické rozmanitosti nebo k oživení vyhynulého druhu. Ve skutečnosti nejde o úplně novou myšlenku, připomíná deník The Guardian.

Špicberské globální úložiště semen postavené za polárním kruhem na norském souostroví Špicberky schraňuje, jak už název napovídá, semena rostlin. Vzniklo za účelem zachování jejich široké rozmanitosti pro případ nějaké pohromy.

Jenomže takové pozemní trezory, i přes svou houževnatost, nejsou na Zemi v bezpečí. Ohrožují je přírodní katastrofy a války. Semenná banka na Špicberkách byla v roce 2017 zaplavena a nebýt lidského zásahu, možná i ztracena.

Vesmírná mraznička

Národní genovou banku rostlin na Ukrajině se 150 tisíci druhy semen z celého světa zase zničila ruská armáda. Její zaměstnanci se snaží v různých částech napadené země navázat na svou práci, ale pod neustálou válečnou hrozbou.

Autoři práce tak navrhují postavit bioúložiště na Měsíci, tedy co nejdál od přírodních a geopolitických hrozeb. Dařilo by se tam semenům i buňkám, protože naše přirozená družice je něco jako taková velká mraznička.

Vzorky by byly zmrazeny po celý rok bez nutnosti lidského zapojení a zdrojů energie. Například v hlubokém kráteru poblíž polárních oblastí, v úkrytu před slunečním zářením, by takový trezor byl vystaven teplotám kolem minus 196 stupňů Celsia.

Popsaná teplota je nezbytná k uchování živých buněk pro klonování ohrožených nebo vyhynulých živočichů. Tým expertů zkoumá takzvanou kryokonzervaci – skladování buněk v tak nízkých teplotách, že se „zmrazí“ jejich biologické funkce. 

Jedinou překážkou jsou náklady na zbudování lunárních bioúložišť a rovněž bude výzvou logistika při přepravě vzorků na Měsíc. Za klíčoví vědci označili i vývoj obalů odolných proti drsným podmínkám v kosmu pro kryokonzervované vzorky.