Když před časem proběhla internetem zpráva, že se podařilo vyrobit první umělý list schopný přeměny sluneční energie na energii chemickou, vzbudila zcela pochopitelný rozruch: podobný vynález by znamenal průlom v celé řadě odvětví od energetiky po kosmický program.

Jenže jak se záhy ukázalo, list byl jen konceptuálním projektem jednoho umělce. O trochu blíž realitě je životní projekt harvardského profersora Daniela Nocery, ale i v případě jím navrhovaného „listu“ je praktické využití hudbou vzdálené budoucnosti – a podle některých kritiků se Nocerovo řešení nemá šanci vyplatit.

zdroj: Flickr

Aby totiž bylo možné přeměnit oxid uhličitý v atmosféře na energii, je třeba ho nejprve efektivně pochytat. Rostliny to umí odmalička a umí to skvěle. Nám by v tom ale mohl pomoci objev nanočástic ze sloučenin zlata a mědi.

Částice, vyrobené ve vládní výzkumné laboratoři v kalifornském Berkeley, vykazují podobný talent jako rostlinné enzymy. Úzce přitom záleží jak na jejich molekulárním složení, tak na geometrické struktuře povrchu těchto molekul.

zdroj: ExtremeTech

A právě v tomhle ohledu jsou nanočástice velmi tvárné a mnohem lépe „poslouchají“, co se po nich v laboratoři chce. Pokud se nám v budoucnu opravdu podaří napodobit fotosyntézu do míry, která se vyplatí v masovém měřítku, bude to další důkaz, že technologie nemusí jít nutně proti přírodě, ale naopak se od ní může leccos přiučit.