Králík z klobouku a králík z plastu: Oba mají své DNA!

25. 12. 2019 – 22:00 | autor: Ladislav Loukota | komentáře:

Králík z klobouku a králík z plastu: Oba mají své DNA!
Králík z klobouku a králík z 3D tiskárny. Oba mají své DNA | zdroj: ETH

3D tištěné předměty mohou nést dědičnou informaci – obdobně jako organismy. Důkaz poskytl plastový králíček z curyšské laboratoře.

Neobvyklou kombinaci digitálních dat uložených do DNA se světem 3D tisku hlásí výzkumníci z curyšské laboratoře EHT. Jejich výzkum vypadá revolučně, podařilo se jim v zásadě vytvořit nový typ čárového kódu pro 3D tištěné předměty, který by jednou mohl změnit způsob, jakým přistupujeme k výrobě předmětů denní potřeby.

DNA věcí

V přírodě platí, že každý organismus si uvnitř nese své stavební plány – nositele genetické informace. Je to DNA (deoxyribonukleová kyselina) a najdeme ji uvnitř každé buňky.

DNA obsahuje plány proteinů organismu, lze podle nich určit totožnost, ale i sestavit podobu člověka.

Pokud ale máte stůl, auto nebo sošku zahradního trpaslíka, plány na sestavení těchto předmětů uvnitř nenaleznete. Do příchodu 3D tisku jsme se na tím ani nezamýšleli, po něm se ale věci změnily.

zdroj: YouTube

Vysoce přizpůsobitelné předměty vytvářené na 3D tiskárnách komplikují zpětné dohledávání "svého já". U některých lze sice získat vnější sken objektu, stále častěji je však neméně podstatné, jaká je jejich vnitřní struktura.

Vědci z EHT se rozhodli vložit dědičnou informaci i do 3D tištěných předmětů. Vytvořili novou metodu, kterou se dají uložit digitální data prakticky v čemkoliv, co lze vytisknout na 3D tiskárně. 

Jejich DNA nenese genetickou, ale digitální informaci. Metoda využívá pomocí skleněných nanokuliček s DNA čárovým kódem, který je poměrně krátký, obsahuje jen 100 bitů.  Tak je nicméně v DNA možné uložit ohromný objem digitálních dat – teoreticky až 215 tisíc TB v gramu DNA.

Výzkumníci z EHT touto metodou vytiskli králíčka, u kterého se teď dá naskenovat kód a vytvořit podle něj králíčka nového. Pro svou technologii vymysleli název DNA of Things, tedy DNA věcí (DoT).

Skvělá věc. Ten, kdo má 3D tištěnou věc a chce si ji vytisknout znovu, nepotřebuje soubor instrukcí – digitální data objektu.  Stačí mu samotný objekt.

Co s tím?

Je samozřejmě otázkou, nakolik se DNA věcí uchytí. Pro velké producenty není úplně žádoucí vystavovat plány svých produktů všem na očích. Pro malé, většinou spíše amatérské nadšence do 3D tisku, novinka může leccos usnadnit, ale 3D tisk se stále výrazněji stává spíše záležitostí velkých firem.

Těžko se na tom v dohledné době něco změní. Dokud budou malé 3D tiskárny umět tisknout jen z jednoho typu materiálu a nedokážou skloubit složitější předměty z více částí, 3D tiskárny si většina lidí domu asi nekoupí.

Na druhou stranu ale vlastně nic nebrání tomu, aby i velcí producenti pomocí DNA věcí "značkovali" své předměty, ale zároveň s tím, že kód bude zašifrovaný anebo povede do interní databáze. DNA věcí by se tak vlastně stala jakousi novější, digitální verzi sériového čísla produktu.

A paradoxně i tentokrát by to vlastně ladilo s tím, jak DNA funguje v přírodě. Tam také platí, že pes sice obsahuje své plány, "využít" je k tomu, aby byl vytvořen další pes, však může jen pes, a to jen správného pohlaví!

Nakonec bychom tedy mohli dospět k tomu, že supermoderní technologie jako digitální ukládání informací do DNA či 3D tisk jen opakují evoluci druhů známkou ze světa přírody.

Studie byla publikována v žurnálu Nature.

 

Nejnovější články