Čistější a bezpečnější oběžná dráha je v zájmu lidstva. Prozatím jsme ji však mnoho pozornosti nevěnovali. 

Zatímco na Zemi odpadky sbíráme, třídíme, recyklujeme, spalujeme… ve vesmíru po sobě neuklízíme.

Smetí, kam se podíváš

Jako první výtvor člověka se na oběžnou dráhu dostal Sputnik v roce 1957. Shořel v atmosféře. Mnozí jeho následovníci však na orbitě zůstávají, obdobně jako vysloužilé satelity. Některá zařízení tam dokonce explodovala. Kromě toho v blízkosti Země z vesmírných lodí leccos odpadlo.

Okolí naší planety je tak dnes zaneřáděno víc než půl milionem kosmických odpadků.

Evropská kosmická agentura spolu se švýcarským startupem ClearSpace se rozhodly s tím něco málo udělat.

„Nejvyšší čas na takovou misi. Problém kosmického smetí je naléhavější než kdy předtím,“ řekl Luc Piguet, zakladatel a CEO Clearspace. 

Schema projektu Cleaspace | zdroj: Profimedia

ESA ve spolupráci s Clearspace chce vyslat v roce 2025 na oběžnou dráhu robotického popeláře, který by robotickými rameny kosmický odpad sbíral a ukrývat ve svých útrobách.

Potom by sám sestoupil do pozemské atmosféry a s odpadem v ní shořet. Mise jménem ClearSpace-1 může být první svého druhu. Má vyjít na 117 milionů eur.

ESA má za to, že tento projekt vydláždí cestu nástupcům. Ti by mohli autonomně čistit orbitu a prodloužit svou životnost periodickým uvolňováním segmentů s odpadem do atmosféry.

zdroj: YouTube

ClearSpace přitom není jedinou plánovanou misí tohoto druhu – podobný satelit se snaží vyslat i japonská společnost Astroscale.

Čistá orbita?

O ní si nedělejme iluze. Položme si ale základní otázku: Nakolik nás ale může robotický satelit zbavit kosmického odpadu? Vždyť z půl milionu trosek je drtivá většina malých rozměrů.

Okolo Země obíhá sice kolem 3000 větších nefunkčních satelitů. Čím níž satelity obíhají, tím častěji a rychleji shoří v atmosféře. Nejzaplněnější oblast se tak vlastně čistí sama od sebe.

Naopak satelity na vyšších orbitách, většinou orbitě geostacionární, podléhají degradaci orbity méně, až nijak. Jenže na této oběžné dráze je zase daleko více prostoru a riziko kolizí je tak úměrně nižší.

Kosmický odpad nicméně představuje velký problém a například Mezinárodní kosmická stanice kvůli němu musí pravidelně upravovat svou dráhy, protože vesmírné smetí létá rychlostí projektilu.

ClearSpace či Astroscale by nejspíše mohly Zemi vyčistit jen od tisíců největších satelitů, ne stovek tisíců dalších projektilů. I to by samozřejmě byl dobrý první krok.

Bude hůř

Zmíněné 'projektily' však mohou být čím dál větším problémem, protože SpaceX se chystá vyslat na orbitu konstelaci Starlink, téměř 12 tisíc (!) družic, jež budou poskytovat širokopásmové připojení k internetu.

Orbitální mechanika vyžaduje, aby se tělesa po oběžné dráze pohybovaly rychlostí kilometrů za sekundu. Střet rychle letícího kousku se satelitem může tedy vést k 'produkci' dalších rychle letících kousků. Ty pak budou narážet do dalších satelitů – a kaskádově se šířící roj trosek bude narůstat podobně jako ve filmu Gravitace.

Výsledkem by byly zničené satelity a zaneřáděná oběžná dráha, která by musela být až na desítky let uzavřena.

Ačkoliv projekce předpokládá, že tento Kesslerův syndrom by mohl statisticky nastat až za desetiletí či století (pokud si nebudeme dávat pozor), rapidní industrializace oběžné dráhy Země by riziko kolizí mohla urychlit.

Astroscale nebo ClearSpace tak budou potřeba – ale hypotetický start jejich prvního satelitu bude jen první kapitolou v dlouhém a dost možná nekonečném souboji o čistší a bezpečnější oběžnou dráhu.