V posledních letech se na Západě obnovil klinický zájem o psychedelika — léky původem z výzkumů 50. a 60. let, které byly v éře prohibice téměř zapomenuty. Dnes se do centra pozornosti dostává LSD, psilocybin i další látky, které mohou podle vědců pomoci s depresemi, úzkostí, posttraumatickou stresovou poruchou nebo závislostí. 

Kritický moment přišel v září 2025, kdy průlomová studie ukázala, že u 194 dospělých s generalizovanou úzkostnou poruchou vedla jediná dávka LSD (v lékové formě označené jako MM120) ke značnému poklesu příznaků – a u části pacientů dokonce k remisí trvající až 12 týdnů. Nejlepší efekt přinesla dávka 100 mikrogramů. Výsledky popisuje a komentuje i reportáž ABC News. 

Na rozdíl od dřívějších dob, kdy psychedelika byla vnímána jako pouhá rekreační droga, dnešní výzkum se snaží o klinickou validitu — tedy testování v řízených, randomizovaných, kontrolovaných studiích: s placebem, pečlivým výběrem pacientů, odbornou péčí a následným sledováním efektu a možných vedlejších účinků. Přehled výzkumů od roku 2006 ukazuje, že LSD či psilocybin byly u pacientů s depresemi, úzkostí nebo v paliativní péči schopny snižovat psychické utrpení — ovšem většinou v malých počtech a často kombinovaně s psychoterapií. 

Navíc existují předběžné práce ukazující, že psychedelika mohou zvyšovat neuroplasticitu — tedy schopnost mozku přetvořit se, upravovat spojení mezi neurony, měnit fungování nervových sítí. To by mohlo být klíčové pro zotavení po psychických traumatech nebo dlouhodobých poruchách nálady. Nedávná review studie shrnuje data z posledních let, věnující se jak LSD, psilocybinu, tak dalším psychoaktivním látkám. 

Přesto ale vědecký konsenzus chybí — nelze tvrdit, že LSD je „lékem na duši“ pro každého. Kritici upozorňují, že některé studie mají metodologické nedostatky, často malý počet účastníků, a že placebo efekt může hrát významnou roli. Například analýza porovnávající psychedelika s antidepresivy ukázala, že rozdíl mezi aktivní látkou a placebem bývá přeceňovaný. 

Důležitou otázkou je i bezpečnost a dlouhodobé riziko. Hallucinace, psychozy, flashbacky, vyvolání latentních duševních poruch, nepředvídatelné psychické reakce — to je podstatná část historického stigmatu okolo LSD a dalších psychodelik. ([LSD])

Dále jde o to, že většina probíhajících studií je sledování dopadu jediné nebo několika dávek látky — není zatím jasné, co by znamenalo dlouhodobé užívání nebo byť opakované dávkování. Mnohé psychiatrické diagnózy jsou chronické a komplexní — není jisté, zda psychedelická terapie dokáže nahradit dlouhodobou péči, psychoterapii, medikaci.

Zatím jsme na začátku — LSD, psilocybin a spol. nejsou běžnou součástí zdravotní péče. Schválení nových léků je složitý proces, vyžaduje rozsáhlé dlouhodobé studie, kontrolu bezpečnosti, definování standardů terapie, legislativní změny. A to i přesto, že několik firem a výzkumných center — i investigativních institucí — už vstoupilo do fáze, kdy testují psychedelika podle moderních kritérií. 

Pro potenciální pacienty a veřejnost je důležité vnímat rozdíl mezi nadějí a hype. To, že malé studie a některé klinické zkoušky slibují snížení úzkostí, depresí či zvýšení psychické odolnosti, neznamená automaticky, že LSD “uzdraví“ každého.

Naopak — je nutné přísné dodržení podmínek: výrobní standardy, čistota, přesné dávkování, odborné vedení, psychologická podpora a vhodná indikace. Bez těchto podmínek může psychedelika čekat stejný osud, jako v minulosti: chaos, zneužívání, legislativní zákaz.

Co tedy lze dnes od LSD a psychedelické medicíny čekat?

Z pohledu výzkumu:

• Další fáze klinických studií — s větším počtem účastníků, delší dobou sledování, porovnání s konvenčními léky.

• Standardizace „terapie s LSD“: přesné dávkování, psychoterapeutická podpora, monitoring vedlejších efektů.

• Zkoumání mechanismů: jak psychedelika ovlivňují mozek, plasticitu, stresovou reaktivitu, adaptaci nervového systému.

Z pohledu medicíny:

• Možnost, že LSD (nebo jeho deriváty, bezpečnější a kontrolované) se jednou objeví jako součást psychiatrické léčby — zejména u úzkostí, depresí nebo posttraumatických stavů, kde současné léky selhávají.

• Potenciální rozšíření spektra léčby o „psychoplastogenní terapie“ — doplněk nebo náhradu za tradiční psychofarmaka.

Z pohledu veřejnosti a regulace:

• Nutnost diskuse o bezpečnosti, regulaci, zodpovědném nasazení. Psychedelika nejsou zázrak, jsou to silné látky s riziky.

• Edukace a de-stigmatizace — pokud se LSD objeví v terapii, je důležité, aby veřejnost porozuměla, že nejde o rekreační drogu, ale o lék, který musí být používán opatrně a zodpovědně.

LSD se z ikonografie hippies a protikultury vrací zpět do laboratoří a ordinací — jako potenciální nástroj psychiatrie a terapie duševního zdraví. Studie z roku 2025 ukazují, že jediná dávka může výrazně zmírnit úzkost, a dlouhodobý výzkum naznačuje změny v neuroplasticitě, které by mohly pomoci s depresí, stresem, závislostí nebo traumatem.

Ale je to cesta s překážkami: metodologické nejistoty, právní omezení, rizika psychických reakcí — a hlavně potřeba hluboké opatrnosti a profesionality. Pokud ale věda i společnost zvládnou tyto výzvy, může přijít skutečný průlom — psychedelika by mohla nahradit stigma a chaos z 60. let reálnou, moderní, kontrolovanou medicínou.