Vědci z amerického Úřadu pro letectví a vesmír (NASA) jsou znepokojeni obrovskou anomální „prohlubní“ v zemském magnetickém poli, rozprostírající se mezi Jižní Amerikou a jihozápadní Afrikou. Nejen že se pohybuje, ona se dokonce trhá na dvě části. Na tento úkaz upozornil server ScienceAlert.

NASA ho označuje jako Jihoatlantickou anomálii. Jedná se o oblast s výrazně slabším magnetickým polem oproti okolním regionům. Agentura je přirovnává k jakési prohlubni v magnetickém poli nebo k výmolu ve vesmíru.

Pro pochopení příčiny vzniku Jihoatlantické anomálie musíme pohlédnout do hloubky tisíců kilometrů až k vnějšímu jádru planety. Právě vířící oceán roztaveného železa generuje magnetické pole. Neděje se tak ovšem rovnoměrně. „Magnetické pole ve skutečnosti pochází z mnoha zdrojů,“ řekl geofyzik Terry Sabaka z Goddardova vesmírného centra NASA. 

Podle něj hraje významnou roli ve vzniku prohlubně obrovský rezervoár husté horniny v hloubce asi 2 900 kilometrů pod africkým kontinentem. „Tato struktura pravděpodobně narušuje generování magnetického pole, což vede k dramatickému oslabení,“ uvedl geofyzik a matematik Weijia Kuang.

Proč je to problém

Jeho výzkum zjistil, že nejde o nový jev specifický pro 21. století. Zemi mohl ovlivňovat už před 11 miliony lety. Poskytl cenné informace o dynamice magnetického pole naší planety – tedy našeho štítu před škodlivým kosmickým a slunečním zářením. Tohle oslabení nicméně neznamená žádnou zdravotní hrozbu pro lidi. Riziko však představuje pro kosmické technologie, jako jsou satelity a lodě.

„Když satelity proletí touto anomálií, jsou mnohem méně chráněny před vysokoenergetickými částicemi ze Slunce,“ vysvětlil Sabaka. „Může to vést k poruchám elektroniky, ztrátě dat nebo dokonce k trvalému poškození klíčových komponent,“ dodal.

Provozovatelé satelitů musejí při jejich průletu anomálií vypnout všechny systémy, což představuje komplikaci pro mnoho vědeckých misí a komerčních satelitů obíhajících Zemi v nízkých výškách, včetně Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

Co je zajímavé, Jihoatlantická anomálie se pohybuje. V roce 2016 to zjistila heliofyzička Ashley Greeleyová. O čtyři roky později vědci ve studii zveřejněné v časopisu MDPI zjistili, že se rozděluje na dvě samostatné struktury. „Každá z těchto buněk představuje oddělené centrum minimální magnetické intenzity v rámci větší anomálie,“ uvedli experti.

Vědci změny ve struktuře monitorují. Chtějí pochopit, jak funguje naše planeta a přijít na to, jak ochránit kosmické technologie.