O Marsu se často mluví jako o další „velké výzvě“ pro lidstvo. NASA, Čína i soukromé společnosti plánují v následujících dekádách vyslat posádky na rudou planetu. Dlouhé lety, radiace, psychická zátěž – to vše už je na stole. Ale nový výzkum Kalifornské univerzity a USC School of Medicine ukazuje, že astronauti budou čelit i hrozbě, která se vymyká klasickým scénářům: mikroskopickému, ale extrémně agresivnímu prachu.

Tichý zabiják jménem regolit

Mars je pokryt tzv. regolitem – vrstvou jemného prachu a rozdrcených hornin, kterou formovaly miliardy let bez atmosférické ochrany. Na rozdíl od Měsíce je však tento prach nejen abrazivní, ale i chemicky aktivní. Obsahuje oxidy železa (tzv. „marsovskou rez“), křemičitany, perchloráty, ale i toxické kovy jako arsen, kadmium či chrom.

Podle hlavního autora studie, lékaře Justina L. Wanga, je martský prach nebezpečný především proto, že jeho částice jsou extrémně jemné – menší než minimum, které naše plíce dokážou vykašlat nebo zachytit hlenem. „To znamená, že se dostanou hluboko do plic a mohou tam zůstat roky. Dlouhodobě to může vést k nemocem podobným silikóze nebo takzvané černé plicní nemoci,“ vysvětluje Wang.

Mars jako doly bez masek

Autoři přirovnávají riziko vdechování marsovského prachu k situaci horníků na Zemi. Silikóza, chronická obstrukční plicní nemoc nebo karcinomy – to vše jsou známé důsledky expozice oxidu křemičitému a toxickým kovům.

Prach na Marsu navíc adheruje na vše – podobně jako lunární prach během misí Apollo, který astronauti popsali jako „extrémně lepkavý“. Po návratu do kabiny způsoboval kašel, podráždění očí i dýchací potíže. Mars je na tom však ještě hůř: jeho atmosféra je řídká a prašné bouře, které se pravidelně promění v globální, mohou trvat týdny.

Protiútok? Filtry, uzavřené systémy a vitamín C

Wang a jeho kolegové varují, že prevence je klíčová – jakmile se toxický prach dostane do plic, je už často pozdě. Navrhují proto kombinaci strategií:

• Důkladná filtrace vzduchu v obytných modulech, ideálně víceúrovňová;

• Minimalizace průniku prachu do obytných prostor – např. pomocí dekontaminačních komor;

• Ochranné obleky a přetlakové systémy, které zamezí vniknutí prachu;

• Možné doplňky výživy, jako je vitamín C nebo jód, které mohou částečně zmírnit účinky toxických prvků (ale pouze v omezené míře).

Zároveň však vědci upozorňují, že i tyto prostředky mají svá rizika – například nadměrné dávky vitamínu C zvyšují pravděpodobnost ledvinových kamenů, kterým jsou astronauti v mikrogravitaci náchylnější.

Nejen prach – kombinace problémů

Toxický prach je jen jedním z rizik. Astronauti budou navíc oslabeni dlouhodobým pobytem v mikrogravitaci, ztrátou svalové a kostní hmoty, i zvýšenou zátěží imunitního systému. A právě tyto faktory zvyšují náchylnost k onemocněním dýchacího ústrojí – a znásobují účinek vdechnutého prachu.

Navíc, cesta na Mars je jednosměrná na několik let. V případě závažného onemocnění nelze posádku evakuovat, přivolat pomoc ani doplnit zásoby léků během několika hodin, jako je tomu na ISS. Léčba musí být soběstačná – nebo ideálně zcela zbytečná díky prevenci.

Rudá planeta s černým vzduchem?

Zatímco Mars fascinuje jako další krok lidstva, nová studie ukazuje jeho temnější stránku. Vdechnout první doušek marsovského vzduchu zřejmě nebude poetickým gestem, ale smrtící chybou. Úspěch mise bude záviset nejen na raketách a robotech, ale na schopnosti zvládnout neviditelnou hrozbu: prach, který může být jemnější než popel – ale ostrý jako břitva.

Vědci i inženýři tak stojí před novou výzvou: jak udělat z Marsu místo, kde se dá dýchat. Doslova.