Medicína budoucnosti: chirurg operoval pacienta na jiném konci Evropy pomocí robota

Když se dvaašedesátiletý Paul Buxton dozvěděl, že potřebuje operaci prostaty, očekával klasický scénář. Cestu do zahraničí, dlouhé čekání na termín a měsíce nejistoty. Místo toho se stal součástí jednoho z nejodvážnějších experimentů moderní chirurgie. Operaci mu provedl renomovaný britský chirurg Prokar Dasgupta, který se v době zákroku nacházel v Londýně, zatímco pacient ležel na operačním sále v nemocnici vzdálené přibližně 1500 mil.

Klíčovou roli v operaci sehrál robotický chirurgický systém vybavený několika pohyblivými rameny a vysodce přesnou 3D kamerou. Tento systém umožňuje chirurgovi ovládat nástroje s extrémní přesností, která často překonává schopnosti lidské ruky. Dasgupta seděl u ovládací konzole, sledoval obraz z operačního pole v reálném čase a pomocí joysticků a pedálů kontroloval pohyby robotických nástrojů.

Rozhodujícím faktorem celé operace byla kvalita přenosu dat. Systém byl propojen vysokorychlostním optickým kabelem a zároveň měl záložní spojení prostřednictvím sítě 5G. Díky tomu bylo zpoždění signálu mezi chirurgem a robotem pouhých 0,06 sekundy. Takto nízká latence je podle odborníků klíčová, protože při chirurgických zákrocích rozhodují často milimetry a milisekundy.

Robotická chirurgie není úplnou novinkou. Robotické systémy se používají už více než dvě desetiletí, například při operacích prostaty, srdečních zákrocích nebo gynekologických operacích. Novým prvkem je však právě vzdálené řízení. Zatímco dříve byl chirurg vždy fyzicky přítomen na operačním sále, nyní může sedět stovky nebo dokonce tisíce kilometrů daleko.

Podle odborníků může mít tato technologie obrovský dopad na dostupnost zdravotní péče. V mnoha regionech světa je totiž nedostatek kvalifikovaných chirurgů. Podle údajů publikovaných ve studii dostupné v odborném časopise The Lancet má řada nízkopříjmových zemí méně než jednoho vyškoleného chirurga na sto tisíc obyvatel.

Nedostatek specialistů však není problémem pouze rozvojových regionů. Prognózy zdravotnických organizací naznačují, že i vyspělé země mohou brzy čelit vážnému nedostatku chirurgů. Analýza zveřejněná například ve zprárávě Association of American Medical Colleges upozorňuje, že Spojené státy mohou do roku 2036 čelit nedostatku až dvaceti tisíc chirurgických specialistů.

Právě zde by mohla technologie vzdálené chirurgie přinést zásadní řešení. Pokud bude možné bezpečně operovat pacienty na dálku, může jeden špičkový chirurg pomoci pacientům v několika nemocnicích současně, aniž by musel cestovat. Nemocnice v menších městech nebo odlehlých regionech by tak mohly získat přístup k odborníkům, kteří dnes působí pouze ve velkých centrech.

Podobné projekty se přitom testují už několik let. Jeden z nejznámějších experimentů proběhl v roce 2001, kdy chirurg z New Yorku operoval pacienta ve francouzském Štrasburku během takzvané operace Lindbergh. Tehdy šlo o první transatlantickou robotickou operaci. Od té doby se technologie výrazně posunula a přenosové sítě jsou mnohem rychlejší a stabilnější.

Současná operace řízená z Londýna je podle odborníků důležitým krokem, protože ukazuje, že podobné zákroky mohou být prakticky využitelné v běžné medicíně. Dasgupta plánuje další operace a jeden z nadcházejících zákroků má být dokonce vysílán živě pro tisíce chirurgů po celém světě.

Technologie však přináší také nové otázky. Jednou z nich je bezpečnost datového přenosu. Chirurgický systém musí být chráněn proti technickým poruchám i proti kybernetickým útokům. Zdravotnické instituce proto investují značné prostředky do zabezpečení komunikačních sítí.

Dalším tématem je právní odpovědnost. Pokud chirurg operuje pacienta v jiné zemi, vyvstává otázka, jaká legislativa se na zákrok vztahuje a kdo nese odpovědnost v případě komplikací. Tyto otázky zatím nemají jednoznačnou odpověď a budou pravděpodobně vyžadovat nové mezinárodní právní rámce.

Navzdory těmto výzvám však mnoho odborníků považuje vzdálenou robotickou chirurgii za jeden z nejdůležitějších technologických směrů současné medicíny. Spojení robotiky, vysokorychlostního internetu a pokročilé vizualizace totiž umožňuje lékařům pracovat s přesností, která byla ještě před několika lety nepředstavitelná.

Pro pacienty může být přínos ještě výraznější. Pokud se technologie rozšíří, lidé v odlehlých oblastech nebudou muset cestovat stovky kilometrů do velkých nemocnic. Špičkový chirurg by mohl operovat pacienty na několika kontinentech během jediného dne.

Operace, kterou podstoupil Paul Buxton, tak není jen technologickou kuriozitou. Může představovat začátek zásadní změny v tom, jak bude zdravotní péče vypadat v příštích desetiletích. Pokud se podaří technologii dále zdokonalit a vyřešit právní i bezpečnostní otázky, může se stát běžnou součástí moderní medicíny.

Budoucnost chirurgie tak možná nebude záviset jen na dovednostech lékařů, ale také na kvalitě internetového připojení. A v některých částech světa by právě tato technologie mohla znamenat rozdíl mezi dostupnou léčbou a situací, kdy pacient nemá k chirurgovi přístup vůbec.