Naštěstí je na cestě záchrana. Poděkovat za ni můžeme mlžům, kteří inspirovali tým inženýrů z MIT. Ti se probírali obšírnou databází přilnavých molekul, odebraných rostlinám i zvířatům, až je zaujaly proteiny, získané právě z mořských mušlí.

Mušle mají ve zvyku lepit se na kameny, skály i různé umělé povrchy, kde jim jejich společné „hřadování“ pomáhá odolat mořským vlnám a dalším externím vlivům. Při obstarávání proteinů se ale vědci obrátili k bakterii Escherichia coli, kterou si geneticky upravili tak, aby jim kýžené proteiny vyrobila.

zdroj: Flickr

Výsledkem byl materiál, kombinující molekulární vlastnosti mlžích proteinů a biofilmu, který E. coli produkuje. A po jeho podrobném prozkoumání výzkumníci zjistili, že je dokonce 1,5 krát přilnavější než sebelepivější mušle – a to v libovolném prostředí s výjimkou kyselejších tekutin, kde přilnavost nového materiálu výrazně klesla.

Čekáte nějaký chyták? Čekáte správně. Na výrobu podobného lepidla ve spotřebním měřítku si pro její náročnost budeme muset ještě pár let počkat. Už teď si ale od voděodolného lepidla lecos slibují nejenom potápěči, ale například i chirurgové: mohl by najít uplatnění při látování citlivých orgánů včetně srdce.