Semaglutide a další GLP‑1 agonisté, jako je Ozempic, jsou v posledních letech v kurzu pro léčbu diabetu 2. typu a hubnutí – a neprávem by zůstaly poznamenány pouze jednou účinností. Studie publikovaná v JAMA ukazuje, že u pacientů s diabetem typu 2 byla rizika rozvoje 10 z 13 typů rakoviny spojených s obezitou – například rakovině ledvin, pankreatu, jícnu či tlustého střeva – výrazně nižší u uživatelů GLP‑1 léčiv oproti uživatelům inzulinu. Podobně mediální výzkumy potvrdily přibližně 41% snížení rizika obezitou podmíněných nádorů ve srovnání s chirurgickými metodami, navzdory nižšímu úbytku hmotnosti.

Další analýza pacientských dat dokonce ukázala, že u 85 000 pacientů užívajících GLP‑1 léky byl výskyt obezitou spojených rakovin nižší o 7 % a úmrtnost o 8 %, přičemž významnější efekt byl zaznamenán u žen – především pokles rakoviny tlustého střeva o 16 % a konečníku o 28 % .Tyto výsledky naznačují, že mechanismus ochrany může jít nad rámec pouhého úbytku váhy – pravděpodobně přes snižování zánětů a modulaci imunitní odpovědi.

Přesto není situace zcela bez stínů. GLP‑1 léky, včetně Ozempicu, nesou tzv. boxed warning (nejvyšší úroveň varování FDA) pro potenciální riziko rakoviny štítné žlázy typu medulárního. Tato obava pramení z experimentů na hlodavcích, kde semaglutid indukoval růst C‑buněk a tumory štítné žlázy – u lidí však klinické studie žádné jasné zvýšení výskytu neprokázaly. Přesto je Ozempic kontraindikován u pacientů s rodinnou nebo osobní anamnézou medulárního karcinomu či MEN2.

Patří do diskuse i vedlejší účinky – zejména trávicí obtíže, zvýšené riziko vaklonizace žaludeční svaloviny nebo vzácná nebezpečí, jako pokles exokrinní funkce pankreatu. Rozsáhlé meta-analýzy však nepotvrdily statisticky významné riziko pankreatické rakoviny. Nová data z Kanady navíc upozorňují na mírné zvýšení rizika mokrého věkem podmíněné makulární degenerace – 0,2 % vs. 0,1 % u neléčených – ale je nutné tyto údaje ještě ověřit.

Ve světle těchto komplikovaných výhod a rizik se klinická praxe i regulační orgány snaží vyvážit záchranou potenciálu a jistou míru opatrnosti. Zatímco ochranné efekty proti rakovině obezity zůstávají nadějné, černé štítky a kontraindikace u konkrétních rizikových skupin dávají najevo, že rozhodnutí o léčbě musí být individualizované a konzultované s lékařem.