Je to jedna z největších otázek moderní vědy i filozofie: Lze lidské vědomí zkopírovat, přenést nebo nahrát do počítače? A pokud ano, co to znamená pro identitu, smrt a samotnou podstatu člověka?

V textu pro The Conversation se tímto tématem zabývá Michael S. A. Graziano, profesor psychologie a neurověd z Princetonské univerzity. Podle něj je hypotetická možnost nahrát mysl technicky myslitelná – ale v praxi jsme od ní velmi daleko, a to nejen kvůli technologickým, ale především koncepčním bariérám.

 Mozek není pevný disk

Na první pohled se může zdát, že když dokážeme naskenovat strukturu mozku a neuronové sítě, měli bychom být schopni replikovat lidskou mysl jako software. Jenže lidský mozek není počítač v tradičním smyslu. Je to biologický systém s miliony proměnných – a to nejen anatomických, ale i chemických, dynamických a kontextuálních.

„Mozek je plastický, neustále se mění a přizpůsobuje. To ztěžuje jeho kopírování víc než jakékoli technologické limity,“ píše Graziano.

Navíc neexistuje vědecký konsenzus na tom, co přesně vědomí je. Pokud nevíme, jak vzniká a jak přesně funguje, jak můžeme věřit, že ho dokážeme replikovat?

 Teoretická možnost vs. praktická realita

Podle některých výzkumníků by bylo možné mozek „nahrát“, pokud bychom dokázali naskenovat každou buňku a její stav s extrémní přesností. Vznikl by digitální model, který by – v ideálním případě – simuloval mentální funkce člověka. Něco podobného se snaží vytvořit např. projekt Blue Brain ve Švýcarsku.

Ale i kdyby to bylo technicky možné, je tu otázka osobní identity: byl by ten „digitální mozek“ stále vámi? Nebo jen kopií s vašimi vzpomínkami?

„Získali bychom simulaci osoby, ne přenos skutečného vědomí,“ upozorňuje Graziano. „Digitální verze vás by měla vlastní zkušenost – a nebyla by to stejná zkušenost jako vaše.“

 Etické a právní důsledky

Pokud by se jednou podařilo lidskou mysl nahrát, vyvstává řada etických otázek. Patřila by vám? Mohla by být vypnuta? Měla by právní status osoby? A jak by společnost naložila s entitami, které nejsou biologické, ale přesto vykazují vědomí?

Odborníci varují, že bez vyřešení těchto dilemat by mohlo nahrávání myslí vést k novým formám zneužívání, vykořisťování či „digitální nesmrtelnosti bez duše“.

 Shrnutí:

• Myšlenka „nahrání mysli“ do počítače je teoreticky možná, ale prakticky a filozoficky problematická

• Mozek je komplexní biologický systém, nelze ho jednoduše zkopírovat jako data

• Vědomí zůstává nevysvětlitelným jevem, a bez jeho pochopení nelze zajistit „přenesení já“

• Etické otázky spojené s digitální replikací člověka zatím nemají odpověď