Cílem unikátní mezinárodní studie, do které se zapojily dvě desítky jednotek intenzivní péče v Kanadě, Česku a v Nizozemsku, bylo popsat, kdy se srdce zastaví, aby bylo možné přesněji a spolehlivěji stanovit čas úmrtí. Výzkumníci přitom požádali přes 600 rodin, aby lékařům umožnily sledovat životní funkce jejich blízkých při umírání.

Pět minut a dost

Stanovit okamžik smrti není snadné, protože srdeční aktivita se často několikrát zastaví a znovu rozběhne, než ustane napořád. Je to však veledůležité pro transplantaci.

„Než praskne žárovka, někdy chvilku bliká. V srdci je to podobné. Okamžik smrti je z biologického pohledu proces. Z právního a etického hlediska však smrt za proces považovat nelze, a proto na základě celospolečenské dohody pracujeme se smrtí jako s okamžikem,“ řekla Kateřina Rusinová, přednostka Kliniky paliativní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, která se studie zúčastnila.

Výsledky studie, kterou publikoval New England Journal of Medicine, ukázaly, že srdeční aktivita se při umírání může po zastavení opět na chvíli obnovit. Podle lékařů byla nejdelší prodleva mezi srdeční zástavou a krátkodobým znovuobnovením činnosti čtyři minuty a dvacet sekund.

Nikdy se však nestalo, že by se krevní oběh obnovil trvale, nebo že by pacient nabyl vědomí. Studie tak podle odborníků poskytla důkazy podporující přístup, kdy se po zástavě srdce čeká pět minut, než lékař stanoví čas úmrtí.

Data, která lékaři ve studii získali, lze použít k formulování dalších zásad pro dárcovství orgánů.

Na rychlosti záleží

Aby byla transplantace úspěšná, je nutné k odběru orgánu od dárce přistoupit v co nejkratší době po stanovení smrti. Příjemce tak má vyšší šanci, že u něj bude orgán dobře fungovat.

V Česku čekalo koncem roku 2020 na transplantaci některého život zachraňujícího orgánu 1103 lidí. Loni se 81 lidí transplantace nedočkalo.

Lékaři přitom o možnosti darování orgánů musí uvažovat ještě před smrtí pacienta, protože je třeba řešit řadu parametrů, včetně převozu orgánu.