My jako moderní lidé jsme si podstatnou část genomu vypůjčili od neandrtálců. Našim předkům to dodalo zvýšenou odolnost mrazivým podmínkám prehistorické Evropy, ale i odolnost vůči některým patogenům, s nimiž se neandrtálci dokázali vypořádat.

Na východ... a na západ, to se neochodí

Tým antropologů z Univerzity Nové Mexiko pod vedením profesora Alana Rogerse si posvítil na křížení Homo sapiens a jejich předchůdci s neandrtálci a jejich příbuznými denisovany. Ačkoliv víme, že denisované před 50 tisíci lety předali některé geny také Homo sapiens, nebylo jasné, kam až jejich historie může sahat.

S využitím DNA databází, které ještě před několika lety nebyly tak bohaté jako dnes, Rodgers objevil náznak nejméně čtyř významných epizod křížení mezi různými druhy hominidů před milionem let. Nejvýraznějším z nich jsou doklady významného křížení předchůdců Homo sapiens a předchůdci neandrtálců-denisovanů před 700 tisíci lety.

Zmiňovat v této souvislosti Homo sapiens je zjednodušení – náš druh nevznikl dříve než před 300 tisíci lety. Jeho předchůdci se však vůči konkurenčním hominidům evolučně vymezovali již před tím.

Poznatkem této této studie je také to, že lidské populace migrovaly z Afriky do Eurasie třikrát během naší dlouhé evoluční historie. Poprvé před 1,9 miliony lety, pak před 700 000 lety a potřetí před 50 000 lety.

Antropologické modely ukazující evoluční strom člověka. Zleva doprava jsou: Žena Homo habilis, Homo ergaster, Homo georgicus (žena vrhající kámen), dva neandrtálci nesoucí ulovené zvíře s ženou a dítětem, kromaňonský lovec s oštěpem, skupina tří hlav – Australopithecus africanus, Paranthropus boisei, Sahelanthropus tchadensis | zdroj: Profimedia

Jak se druhá vlna předků, kterou Rodgers označuje za "superarchaickou" a která čítala 20 000 až 50000 jedinců, přestěhovala do Eurasie, křížila se domorodými Eurasijci, do značné míry je nahradila a rozdělila se na východní a západní subpopulaci.

"Pokračuje tím příběh, který vyprávějí už starší studie: Mezi mnoha lidskými populacemi je mnohem víc křížení, než jsme si kdy byli vědomi," řekl k výzkumu Rodgers. "Tento objev posunul časovou hloubku těchto křížení mnohem dále dozadu."

Vše začalo už v Africe

Druhou pozoruhodnou studii o mezidruhovém křížení vypracoval tým výzkumníků Kalifornské univerzity v Los Angeles. Pomocí pokročilých analytických metod vědci identifikovali podobné křížení ještě v Africe před vznikem druhu Homo sapiens.

Dokázali tak odhalit existenci hned několika dosud neznámých poddruhů, jejichž vzájemné setkávání (a křížení) napomohlo i našemu vzniku. I proto je práce přezdívána "evoluční duchové".

Výzkumníci srovnali 405 moderních genomů z populace nigerijského etnika Jorubů, sierraleonského etnika Mendů a známých genomů neandrtálců a denisovanů. Sestavili tak obsáhlou genetickou mapu, která umožňuje s pomocí strojové analytiky odhalit, které geny měli naši předci již před příchodem Evropy, a které byly naopak původní křížení (introgresi) mezi druhy ještě v Africe.

Ukázalo se, že západoafrické populace mají dvě až devatenáct procent genů z doposud neznámého druhu prehistorických hominidů, kteří v tamních končinách žili. Právě tento druh je oním "evolučním duchem", na který se teď mohou zaměřit další paleontologické studie.

Nalezneme nové fosilie?

Není to přitom poprvé, co podobné srovnávací práce odhalily evoluční "duchy". Poprvé však byly nalezeny ještě v Africe.

Na přesnější určení, kdy a kde mohly zatím neznámé druhy hominidů žít, bude potřeba obsáhlejší série výzkumů. Pokud se však metoda komparace genomu vypiluje, mohla by určit týmům paleontologů lokality hodné terénního průzkumu.

Možná, že bychom z genových dat časem mohli narazit i na nový poklad ve formě zbrusu nových prehistorických fosilií – a poznání evoluce našeho druhu by tak mohlo poskočit kupředu.

Obě studie byly publikovány v žurnálu Science Advances zde a zde.