Domácí násilí, sexuální násilí, násilí se zbraní v ruce, válečné konflikty – násilí způsobuje fyzické i duševní trauma a má mezigenerační dopady. Nejen po psychologické stránce, ale i na genetické úrovni.

Zjistila to studie zveřejněná v časopisu Scientific Reports, která byla provedena na 48 syrských rodinách napříč třemi generacemi. Zúčastnily se jí i matky a babičky, které v době těhotenství uprchly z města Hamá během masakru v roce 1982 nebo ozbrojeného povstání v roce 2011.

Vědci prostřednictvím výtěrů mohli analyzovat změny v epigenetických signaturách, což nejsou přímo změny v sekvenci DNA, ale chemické posuny, které ovlivňují samotné sekvence. Tým srovnal výsledky s rodinami, které uprchly ze Sýrie už před rokem 1980. Všichni účastníci studie dnes žijí v Jordánsku, píše web ScienceAlert.

Mezigenerační trauma

Výzkumníci identifikovali u rodin se zkušenostmi s násilnými událostmi místa v genomu, kde došlo k epigenetickým změnám. A co víc – tyto změny byly patrné také u vnoučat, která přitom tyto traumatické události neprožily. Tyto změny byly konzistentní u obětí násilí a jejich potomků, což naznačuje, že to byl právě stres vyvolaný těmito událostmi, jenž způsobil popisované změny.

Takové trvalé vícegenerační změny byly již v minulosti pozorovány u zvířat. Dosud však neexistovalo dostatek výzkumů zaměřených na tyto posuny u lidí.

Vědci popsali 14 míst změn v genomu u rodin, které přežily masakr v Hamá, 21 míst pak odráželo prožitek utrpení v syrské občanské válce. Také zaznamenali u těchto rodin zrychlené epigenetické stárnutí, které potenciálně zvyšuje rizika nemocí souvisejících s věkem.

Studie přímo neukazuje, jak tyto změny mohou ovlivnit zdraví jednotlivce, ale naznačuje, že během stárnutí by mohly mít určitý vliv

Násilí má tedy skutečně mezigenerační dopady, a to nejen psychologické.