Stavba solární silnice před třemi lety byla ilustrací toho, kde všude může najít uplatnění obnovitelná energetika. Kilometrová solární silnice v Normandii se však jako životaschopný projekt neukázala.

Francouzský Deník Le Monde informuje, že panely neustály nápor vozidel a vozovka musí být demontována.

Znamená to snad, že s ideou solárních silnic je konec?

Tudy cesta nevede

Myšlenkou bylo pokrýt vozovku fotovoltaickými panely a využít povrchu silnic pro výrobu elektřiny. Současně měly silnice díky zabudovaným LED světlům v noci svítit. Tím by se nahradily tradiční pruhy na silnicích. A v zimě by se zase silnice zahřívaly, a tím by se bez solení odstraňoval sníh i led.

Solární panely v Normandii ale nevydržely dynamické zatížení, byť v úseku, kde byly položeny, rychlost byla omezena. A zakázán byl rovněž vjezd těžším vozidlům.

Neuběhly však ani tři roky a panely se začaly rozpadat. Aby toho nebylo málo, vozovka vyrobila jen polovinu plánované energie. V průměru měla vygenerovat 800 kWh elektřiny denně, výsledek byl pouhých 410 kWh, mimo jiné proto, že auta vytvořila větší množství prachu, než plánovači očekávali.

Pro srovnání: Solární elektrárna Cestas v regionu Bordeaux vyrábí solární energii za desetinu ceny z popisované experimentální silnice. Tamní chytré panely se po vzoru slunečnice natáčejí vstříc slunečnímu svitu, jsou snáze udržovatelné.

U solárních panelů na silnici to je složitější. Ani ty nejlepší úpravy nedokážou zabránit tomu, aby povrch solární vozovky nepoškrábal písek, prach a kamínky, které se na nich usazují. Navíc se přitom uvolňují kousíčky skla, které odletují do okolí a mohou způsobit zranění.

V solárních farmách se na čištění panelů spotřebuje velké množství vody. Solární vozovka však pro podobnou údržbu nebyla stavěna – a je nakonec otázkou, jak by se při pravidelném postřiku vozovka chovala co do mechanických vlastností.

Nizozemsko teď nicméně testuje solární cyklostezku, která by mohla odolávat zatížení podstatně lépe a teoreticky by mohla být i bezpečnější. Nizozemci si prozatím myšlenku solárních cyklostezek pochvalují. Takže uvidíme.

Mnoho psů, zajícova smrt

Minimálně do příchodu jiného typu fotovoltaických panelů, které by nevyžadovaly kluzké odrazové plochy a citlivou elektroniku, však koncept solárních silnic pro motorová vozidla ztrácí na aktuálnosti.

Nelze však vyloučit průlom v technologii a aplikaci fotovoltaických nátěrů na stávající silnice.

Cestou, jak využívat "volné" plochy silnic i pro výrobu energie z fotovoltaiky by mohlo být třeba jejich zastřešení konstrukcemi ze solárních panelů. Ani toto řešení není bez problémů, přidává podpůrnou konstrukci, která musí odolávat silným poryvům větru.

Potenciální zastřešené silnice by ale mohly nabízet dobré podmínky pro jízdu i během nepřízně počasí. Solární střechy silnic testují třeba Jihokorejci.

Spíše než solární silnice však budeme nadále stavět klasické silnice, a to ze stejných důvodů, proč silnice zároveň nevyužíváme i jako akvadukty. Je zkrátka lepší specializovat infrastrukturu na jediný úkol, než se snažit jedinou inovací vyřešit všechny problémy.