„Země je tvořena několika vrstvami, jež mohou být definovány minerálními látkami, které každá z nich obsahuje. Náš tým však objevil vrstvu, jež není definována obsahem minerálů, ale samotnou jejich silou, " vysvětluje Lowell Miyagi z univerzity v Utahu, druhý autor publikace v časopise Nature Geoscience.

Základními vrstvami Země jsou zemská kůra (6,4-80,5 km), plášť (zasahuje až 2900 km do hloubky) a železné jádro. Kůra a části svrchního pláště formují až 150 km tlusté litosférické desky, z nichž ty oceánské se na různých místech planety velmi pomalu podsouvají pod desky kontinentální a vytvářejí proces zvaný subdukce. Ta může trvat i stovky miliónů let, ale my ji vnímáme skrze zemětřesení a vulkanickou činnost.

Výzkumný tým pracoval s minerály, které jsou ve spodním plášti zastoupeny nejvíce: magnesiowüstit a perovskit. Tyto minerály byly v laboratorních podmínkách stlačovány tlakem, srovnatelným s podmínkami ve spodním plášti.

Tým následně zjistil, že síla minerálů se zvyšuje při totožných tlacích, jaké panují 660 km hluboko (hranice svrchního a spodního pláště), a při tlaku srovnatelném s 1500 km hloubky se síla zvyšuje dokone trojnásobně.

Na základě simulací mohli vědci vypočítat i viskozitu hornin, která je v hloubce zmiňovaných 1500 km přibližně 300x větší než v hloubce 660 km. „Výpočty nás přivedly na myšlenku další, vysoce viskózní vrstvy, která nejspíše zapříčiňuje ‚uvíznutí’ subdukční desky právě v oblasti kolem 1500 km. Viskozita této vrstvy je odhadována na 1000 miliard, přičemž takové arašídové máslo má viskozitu 200," vysvěluje Miyagi.

Objev může rovněž osvětlit některá hluboká zemětřesení, svědčící o tom, že nitro Země je nejspíše teplejší než jsme si mysleli, a také chemickou odlišnost magmatu, zásobujícího sopky středooceánských hřbetů (např. na Islandu), od magmatu ostrovních sopek typu těch havajských.