Představit si pravěkého tvora o hmotnosti stovek tun pohybovat se rychlostí podobnou dnešním, mnohem menším predátorům či býložravcům, není úplně jednoduché. Během posledních dvou let se ale ukázalo, že to se studenokrevností pravěkých gigantů mohlo být všelijak.

Pes je nejstarším domestikovaným zvířetem vůbec. Jak ale dokazuje nález vlčí kosti z Tajmyrského poloostrova, s člověkem sdílejí čtyřnozí přátelé mnohem delší historii, než se dříve myslelo.

Mozková tkáň je velmi měkká a obsahuje množství vody. Obvykle se tedy začíná rozkládat ihned po smrti. Za určitých podmínek je ale možné mrtvý mozek uchovat v neporušené podobě po stovky až tisíce let.

Dlouho očekávané pokračování jurské série konečně vstoupilo do kin a dosavadní rekord premiérového víkendu rozlámalo s vervou tyranosaura. Za úspěchem stojí jistě i navázání na přelomový první díl z roku 1993, jehož poradcem přes dinosaury byl známý paleontolog, doktor Jack Horner z univerzity v Montaně.

S úsvitem kinematografie můžeme datovat i první krůčky pravěkých stvoření po stříbrném plátně. Po celé století napomáhal film a později i televize tomu, aby se dinosauři mohli znovu procházet po Zemi. Dnes jsme plně zásobováni aspekty jejich vzhledu či chování, ale problémem zůstává, že většina těchto výkladů je mylná.

Pro člověka věc přirozená a samozřejmá, pro afrického dravce věc minimálně pozoruhodná. A nemluvíme jen o sociálních sítích, ale obecně o navazování přátelství přes další přátele.