Klasický model pod lupou

Klasický model říká, že když uděláme něco, co nám přinese odměnu – například sníme dort, nebo vyhrajeme sázku – mozek nás za to odmění dávkou dopaminu. Tento signál odměny pak posiluje chování a zvyšuje pravděpodobnost, že ho zopakujeme.

Tento princip se stal základem pro vysvětlení závislostí, impulzivního chování a celkově naší motivace. Ale vědci nyní tvrdí, že tak jednoduché to není.

Ne odměna, ale predikce

Studie publikovaná v květnu 2024 v časopise Nature ukazuje, že dopamin nemusí reagovat na samotnou odměnu, ale na to, jak moc se výsledek liší od očekávání. V experimentech s myšmi badatelé sledovali neurony dopaminu v tzv. tail of striatum – oblasti spojené s motorickým učením. Výsledky ukázaly, že dopamin byl aktivován tehdy, když zvíře očekávalo určitý výsledek, a ten byl buď potvrzen, nebo vyvrácen – bez ohledu na to, zda byl příjemný, nebo nikoli.

Tento signál výzkumníci označili jako „chyba predikce akce“ (action prediction error, APE), tedy signál, který říká: „tohle jsi předpokládal správně“ nebo „ne“.

Další důkaz z jiného směru

Studie Lee a kol. (Nature Neuroscience, 2024) představuje rozšířený model „feature-specific reward prediction error“. Ukazuje, že dopaminové neurony nejsou jednotné, ale reagují na různé aspekty predikce: některé na barvu, jiné na místo nebo čas. Tyto výsledky dokazují, že dopaminový systém je mnohem složitější než jednorozměrný signál slasti.

Může dopamin úplně přestat být o odměně?

Další práce Blanco-Pozo a kol. (Nature Neuroscience, 2024) ukazuje, že chování myší lze předpovědět i v situacích, kde dopamin vůbec nehraje roli. Zvířata se učila o skrytých stavech prostředí – například kdy odměna závisela na určitém kontextu – a dopaminový signál zde nereagoval klasicky. To podporuje myšlenku, že učení a predikce mohou být nezávislé na klasickém modelu „odměna = dopamin“.

Co to znamená pro mozek a chování?

Nové modely ukazují, že dopaminový systém v mozku není jednotný. Zatímco některé neurony opravdu reagují na rozdíl mezi očekávanou a skutečnou odměnou (tzv. reward prediction error, RPE), jiné sledují přesnost akcí (APE), a další reagují na pohyb nebo senzorické detaily. Tento poznatek mění, jak přemýšlíme o učení, zvycích i patologickém chování.

Klinický význam

Tato změna v chápání dopaminu má zásadní dopad na medicínu. U Parkinsonovy nemoci, schizofrenie, ADHD i u závislostí se často manipuluje právě s dopaminovými drahami. Pokud ale dopamin nesignalizuje jen „odměnu“, ale i „předpověď“, pak léčba může vyžadovat úplně jiné strategie zaměřené na kognitivní mapování a prediktivní modely, nikoli pouze potlačení nebo zvýšení motivace.

Závěr

Dopamin se stává symbolem složitosti mozku. Už to není jednoduchý chemický přepínač mezi příjemným a nepříjemným. Je to informační signál, který nám říká, jestli se naše představy o světě potvrdily. A pokud ano, mozek si to zapamatuje – ne protože to bylo „dobré“, ale protože to bylo „správně“.

Věda tak opět připomíná, že mozek není jednoduchý stroj na štěstí. Je to predikční organismus – a dopamin je jeho zpětná vazba.