Oheň jako součást identity

Pro Karuk Tribe, jednu z největších původních komunit v severní Kalifornii, není oheň ničivou silou, ale prostředkem k obnově rovnováhy. Praktika známá jako „pikyav“, což v jazyce Karuků znamená „opravovat“ nebo „uvádět věci zpět do pořádku“, slouží nejen k redukci suché biomasy, ale také k podpoře růstu rostlin důležitých pro potravu, léčitelství či tradiční řemesla 

Po tisíce let Karukové cíleně zapalovali menší požáry, aby udrželi zdravý podrost, snížili riziko velkých ohňů a podpořili biodiverzitu. Například duby poskytující žaludy rostou lépe v prostředí, kde jsou konkurující druhy trav a keřů pravidelně spalovány. Stejně tak oheň podporuje růst rostlin, jejichž stonky se využívají při košíkářství – tradičním umění Karuků.

Zákazy a následky

S příchodem kolonizace a zejména po 19. století začal stát Kalifornie praxi kontrolovaného pálení zakazovat. Oheň byl považován za hrozbu a federální politika požární prevence směřovala k potlačování jakýchkoliv požárů v lesích. Tato strategie, známá jako „fire suppression“, se stala oficiální linií americké lesní správy.

Výsledek? Nahromadění obrovského množství suchého dřeva a podrostu, které nyní v kombinaci s klimatickou změnou přispívá k ničivým megapožárům. Ty se v Kalifornii opakují každý rok, stojí miliardy dolarů a ohrožují životy tisíců lidí. Pro Karuky to ale znamenalo ještě něco jiného: ztrátu kulturní identity a přerušení vztahu s krajinou.

Návrat ohně do krajiny

Dnes se situace mění. V posledních letech začaly státní i federální instituce chápat, že původní znalosti mají praktický význam. Kmen Karuků nyní organizuje vlastní tréninky a projekty. Jedním z nich je Klamath River Prescribed Fire Training Exchange (KTREX), v jehož rámci se každoročně setkávají členové kmene, hasiči, vědci a úředníci, aby společně provedli kontrolované požáry v horských a lesních oblastech. 

Účastníci se učí nejen technickým postupům, ale také kulturním souvislostem. Jak vysvětluje Aja Conrad, členka Karuk Tribe a trainee burn boss, cílem není jen zapálit les, ale obnovit harmonii: „Oheň je naším partnerem. Je to způsob, jak se staráme o půdu, a zároveň se půda stará o nás.“

Historické měřítko

Podle studie publikované v roce 2024 Karukové před příchodem zákazů každoročně zapalovali až 7 000 ohňů, což představovalo kolem 15 % jejich tradičního území. Jde o čísla, která si dnes těžko dokážeme představit – ale právě tento rozsah kontrolovaných ohňů byl důvodem, proč krajina zůstávala odolná vůči megapožárům.

Politické změny

Zásadní posun přinesl kalifornský zákon SB 310, který umožňuje kmenům provádět kulturní pálení s menší byrokratickou zátěží. Karuk Tribe se stal jedním z prvních, kdo tuto možnost využil a podepsal oficiální dohodu o kulturním pálení se státem. Tím se jejich praxe nejen legalizovala, ale také uznala jako rovnocenný nástroj moderní správy lesů.

Věda potvrzuje tradici

Oheň pomáhá krajině mnoha způsoby. Redukuje množství paliva, podporuje růst biodiverzity, udržuje migrační cesty pro zvířata a snižuje množství škůdců. Studie potvrzují, že ekosystémy zasažené kulturním pálením jsou zdravější a odolnější než ty, kde je oheň potlačován

Kromě ekologických přínosů má praxe i sociální a psychologický rozměr. Členové kmene znovu získávají kontrolu nad svou zemí, posilují komunitní soudržnost a předávají mladší generaci tradice.

Oheň a klimatická krize

V éře klimatických změn se kulturní pálení ukazuje jako strategický nástroj. Rychlejší vysychání lesů a extrémní horka zvyšují riziko požárů. Předvídatelné a malé ohně, vedené pod dohledem, mohou významně snížit riziko nekontrolovaných megapožárů. Podle odborníků je nutné rozšířit tuto praxi i do dalších částí Kalifornie a USA, pokud chceme snížit devastující dopady požární sezóny.

Výzvy do budoucna

Přestože se kulturní pálení dostává do popředí, zůstávají výzvy. Stále existuje byrokracie, některé úřady jsou nedůvěřivé a místní obyvatelé se bojí, že oheň uteče z kontroly. Navíc je potřeba školit nové odborníky, kteří budou schopni propojit tradiční znalosti s moderní vědou.

Karuk Tribe v tom ale vidí příležitost: „Nejde jen o nás,“ říká Michael Sanchez, specialista na požární prevenci. „Jde o celý stát. Pokud dokážeme ukázat, že náš způsob funguje, může inspirovat i další komunity.“