V rozhovorech i literatuře se vyzdvihuje, že lék rapamycin se stal základem pro transplantace, onkologii, výzkum stárnutí a další oblasti. Ale původní expedice METEI – zprostředkovaná bez plného souhlasu komunity – je často vynechána z oficiálních narativů. 

Příběh expedice a objevu

V roce 1964 kanadská výzkumná expedice známá jako METEI (Medical Expedition to Easter Island) přicestovala na ostrov, aby zkoumala zdravotní stav populace v souvislosti s plánovanou výstavbou letiště. Během několika měsíců tým odebral stovky biologických a půdních vzorků. Jeden z těchto vzorků obsahoval bakterii Streptomyces hydroscopicus, z níž později byla izolována látka rapamycin.

V následujících desetiletích bylo z této látky vyvinuto několik léčivých přípravků, zejména jako imunosupresivum při transplantacích, a později se zkoumaly její účinky v onkologii, metabolickém výzkumu a dokonce v výzkumu stárnutí. Její obchodní hodnota nyní dosahuje miliard dolarů. 

Přesto, jak upozorňuje Ted Powers v příspěvku v The Conversation, komunita Rapa Nui nebyla zapojena do rozhodování, nebyla kompenzována a ani nebývá uváděna v základních studiích, které rapamycin provázely.

Etické dilema: biopirátství vs vědecký pokrok

Tento případ otevírá otázky, kde končí hranice vědeckého výzkumu a začíná kolonialismus technologií. Pokud objevíš cennou látku v půdě obydleného území, máš povinnost upozornit zdroj, získat souhlas a spravedlivě sdílet výnosy?

Deklarace OSN o právech domorodých národů a Úmluva o biologické rozmanitosti dávají právní rámec k tomu, aby komunity měly právo na informace, souhlas (free, prior and informed consent) a spravedlivý užitek z využití přírodních zdrojů. Ale v době expedice METEI žádná taková pravidla neexistovala nebo nebyla obecně respektována. 

Výzkumníci často argumentují, že bakterie produkující rapamycin nebyla výhradně z Rapa Nui – je možné, že obdobné bakterie existují i jinde – takže právo výhradnosti na ostrovskou půdu je diskutabilní. Ale skutečnost, že původní výroba a izolace začaly právě tam, a že výzkumníci vstoupili na ostrov bez transparentního konsenzu, činí situaci morálně složitější.

Co dlužíme komunitě Rapa Nui

1. Uznání a transparentnost – veřejné uznání přínosu výzkumu pocházejícího z jejich půdy, i když se sami nepodíleli aktivně.

2. Kompenzace – finanční podíl nebo granty pro komunitu, infrastruktura, zdravotní péče či výzkumná spolupráce s ostrovními institucemi.

3. Spoluúčast v budoucích výzkumných projektech – rozhodování, konzultace, participace.

4. Kapacitní rozvoj – vzdělání, laboratoře, infrastruktura, aby komunita mohla participovat samostatně na výzkumu, nikoli jen jako objekt.

Některé farmaceutické společnosti již v minulosti přislíbily podobné přístupy (např. sdílení zisku, přínos komunitám) při získávání látek z biodiverzních oblastí, ale v případě rapamycinu dosud nedošlo k výraznému uznání pro Rapa Nui.

Jak by měla vypadat spravedlivá dohoda

Spravedlivá dohoda (benefit-sharing agreement) by měla být uzavřena před výzkumem a měla by obsahovat:

• Jasnou strukturu podílu na zisku pro komunitu

• Dohodu o vlastnictví dat, přístupu k nim a spolupráci

• Právo komunity vetovat určité fáze výzkumu, pokud se týkají jejich území nebo kultury

• Transparentní audit a dohled možností zapojení nezávislých institucí

Taková dohoda by mohla sloužit jako precedens pro budoucí výzkumy v oblastech s domorodými komunitami a přírodními zdroji.

Výzvy, které je třeba překonat

• Právní nástroje retroaktivně uplatnitelná práva – jak vynutit uznání za objevy, které byly učiněny mnohé desetiletí nazpět?

• Rozdílné státní jurisdikce – Rapa Nui patří Chile, takže jak interní chilské zákony a mezinárodní dohody sladit?

• Technická složitost spravedlivé kompenzace – výpočet spravedlivého podílu z miliardového zisku není jednoduchý.

• Postoj vědecké komunity – někteří akademici se obávají, že nutnost předběžných dohod zbrzdí svobodu výzkumu, přísná pravidla a byrokracie mohou odradit od nových expedic.

Síla pro průlom: příklady v praxi

Již v biodiverzitních výzkumech existují modelové případy: při sběru léčivých rostlin v Amazonii či safari v Africe farmaceutické firmy v některých případech investovaly zpětně do místních komunit (školy, zdravotnictví, infrastruktura) a uzavřely benefit-sharing smlouvy. Tyto modely mohou být inspirací i pro Rapa Nui – pokud se projekt uzavře spravedlivě a transparentně.

Kromě toho existují mezinárodní snahy: v roce 2024 členské státy WIPO (Světové duševní vlastnictví) přistoupily k novým dohodám o ochraně tradičního poznání a mechanismům pro spravedlivé sdílení výnosů. Tyto nástroje by mohly podpořit nároky komunit, které historicky nebyly náležitě uznány.

Objev rapamycinu z půdy Velikonočního ostrova je fascinujícím příkladem toho, jak příroda a lidské poznání mohou navzájem spoluurčit vývoj medicíny – ale také upozorněním, že vede-li věda přes zdroje lidí, tyto zdroje musí být respektovány.

Pokud nechceme, aby výzkum zůstal formou vědeckého kolonialismu, musíme vyžadovat, aby budoucí projekty nebraly zdroje jako neviditelné „přístroje“, ale jako politická, morální i kulturní aktiva, při jejichž využití je nezbytné jednat férově. Příběh Rapa Nui může být mementem i motivací pro spravedlivější výzkum — který nezapomene na lidi stojící za půdou, ze které vzešly objevy, změnily životy a vytvořily byznys.