Pečovat o své blízké je naplňující, ale i extrémně vyčerpávající. Když například závažně onemocní člen rodiny, významně to zasáhne do životů ostatních. Nová studie švýcarských vědců ukázala stinné stránky neformální péče a důležitost diskusí na politické úrovni o snížení zátěže pro rodiny v této věci. Informuje o tom server Futurity.

Když o nemohoucí osobu pečují rodinní příslušníci nebo přátelé, nikoli profesionální pečovatelé, máme tím na mysli neformální péči. Tito lidé za to nejsou placeni a nedisponují odborným specifickým vzděláním důležitým pro vykonávání této činnosti.

Neformální péči dělíme na krátkodobou a dlouhodobou. V prvním případě pečujeme o blízkou osobu, která utrpěla úraz nebo má krátkodobé onemocnění. V tom druhém už hovoříme o náročnější péči o jedince s trvalým postižením nebo trpícím nemocemi spojenými s pokročilým věkem.

Podíl neformální péče celosvětově neustále roste. Jedním z důvodů je i demografický vývoj – společnost je dlouhověká a senioři zdravější a soběstačnější.

Jedná se sice o naplňující činnost, ale také o značný zásah do života. Čím déle to trvá, tím více jsou pečující ohroženi různými riziky, jako je ztráta zaměstnání, kvalifikace a finančního příjmu, sociální izolace, syndrom vyhoření, zhoršující se duševní zdraví, ztráta sebedůvěry a tak dále.

I dosavadní studie nabídly protichůdné názory. Některé odborné práce zmiňovaly zlepšení celkové pohody tím, že neformální péče poskytuje pocit důležité životní náplně. Jiné výzkumy nicméně zdůrazňovaly naopak pokles celkové pohody v důsledku stresu a emocionálního vypětí.

Těžké životní poslání

Vědci z Curyšské univerzity analýzou dat od 28 663 neformálních pečujících v Nizozemsku, Austrálii a Německu zjistili konzistentní pokles životní spokojenosti a emocionálního zdraví s nárůstem osamělosti a úzkosti – zejména pak u žen.

„Výsledky našich analýz ukázaly pokles pohody v letech následujících po zahájení péče,“ vysvětlil spoluautor studie Michael Krämer. „Tyto poklesy byly konzistentní napříč různými aspekty blahobytu – spokojenost se svým životem, emocionální zážitky, deprese, úzkosti a osamělost – a byly výraznější a trvalejší u žen,“ napsal expert.

Čím více času lidé vložili do péče o blízké, tím více jejich blahobyt klesal bez ohledu na pohlaví, napsali odborníci v časopisu Psychological Science.

Faktory jako míra intenzity péče, vztah mezi pečujícím a příjemcem jeho „služeb“ či vykonávané zaměstnání na plný úvazek neměly výrazný vliv na úroveň blahobytu, což naznačuje, že neformální pečující čelí podobným negativním vlivům bez ohledu na kontext.

Krämer upozornil na individuálnost zkušeností s neformální péčí. Výsledky analýzy tak ani nemohou být aplikovány na každého. „Existují například další aspekty psychické pohody, jako je nalezení smyslu pro účel, které jsme s těmito údaji nemohli posoudit. Někteří pečující mohou najít ve své roli smysl,“ uzavřel Krämer.

Výzkum poukazuje na důležitost zpřístupnit formální péči nebo smíšenou péči, která by mohla negativní dopady na pečující alespoň zmírnit.