Strunovec

Lidé mají vetřelce, cvrčci a kudlanky mají strunovce –nevinně vypadajícího červa z kmenu hlístů. Ten je ale na rozdíl od vetřelce-mimina několikanásobně delší než jeho hostitel, neleze ven z břicha své oběti, nýbrž z kloaky, a aby toho nebylo málo, těsně před ,,narozením“ přinutí jinak suchomilnou kudlanku vyhledat nejbližší zdroj vody, a skokem do něj spáchat potupnou (nebo lépe řečeno útopnou?) sebevraždu. Zatímco larvě strunovce tělo kudlanky jako bydlení vyhovuje, líhnoucí se jedinec potřebuje vodu: když nadejde čas, vyloučí proteiny, jenž mozek kudlanky přesvědčí, že má děsnou chuť si trochu zaplavat. Ta potom cíleně vyhledává vodu – v louži, jezeře, dokonce i v záchodě –, do které by mohla skočit. V té chvíli je dokonáno. Kudlanka si chvíle topení se může zkrátit pozorováním toho, jak z ní leze červ dlouhý i několik desítek centimetrů, a pak obvykle umírá.

zdroj: tisková zpráva

Cymothoma exigua

Cymothoma exigua je malý korýš, který parazituje na rybách, konkrétně na jejich jazycích. Na ten se cymothoma přichytí a začne z něj sát krev. V důsledku toho pak jazyk odumírá a časem odpadne.

To sice pro rybu není vůbec smrtelné, ale jaký je to život bez jazyku? To zřejmě cymothoma dobře ví, a tak zůstává přichycená na pahýlku a sama se stává novým, plně funkčním jazykem ryby. Takové rybě pak nezbývá než, jak se lidově říká, držet cymothomu exigua za zuby.

zdroj: tisková zpráva  

Motolice podivná

Motolice začíná i končí svůj život uvnitř těla ptáka, ten ale přesto není hlavní obětí tohoto parazita. Kdo to schytá nejvíc je totiž mezihostitel – v tomto případě šnek/plž. Všechno začne, když si plž pochutná na ptačím trusu, ve kterém se nacházejí vajíčka motolice. Z nich se pak v jeho těle vylíhnou tzv. sporocysty, které vlezou až do tykadel, kde se stahují a roztahují a zkrátka dělají všechno proto, aby tykadlo šneka vypadalo jako chutná housenka. To ale nestačí – jelikož šneci tráví čas na zemi, nebo pod listy rostlin, milovníci housenek je jen těžko uvidí. Motolice ale nechce tuhle show dělat jen tak pro nic za nic, a proto podobně jako strunovec převezme velení nad mozkem šneka, který najednou touží vidět svět z výšky a vyleze tak na nejbližší rostlinu. Tam už jen čeká, až si ho kolemletící pták opravdu splete s housenkou. Jelikož ale takové ptáky plže moc nemusí, sežerou jenom tykadlo s motolicí. Šnek při troše štěstí útok přežije, tykadlo mu doroste, a může se stát hostitelem pro další motolice. Ta ptákem zbaštěná uvnitř trávícího traktu naklade vajíčka, čímž se kruh uzavře.

zdroj: Archiv

Vlasovec medinský

Tzv. guinejský červ jako jediný z vybrané pětice využívá za hostitele (dokonce výhradně) člověka. Dnes už je na pokraji vyhynutí, ale v Africe kdysi způsoboval celé epidemie. Do těla člověka se dostává požitím vody, ve které jsou larvami infikované buchanky – malé vodní blešky. Ty se pak ze žaludku prokoušou do břišní dutiny, kde samec oplodní samičku. Zatímco samec umírá, samička se vydává na cestu ven z lidského těla. Svalovou a podkožní tkání postupně proleze až do končetiny člověka, kde vytvoří puchýř, který za doprovodu pálivé bolesti praskne. Oběť si od ní běžně uleví ponořením napadené končetiny do vody a v té chvíli vlasovec vypustí tisíce larev. I když guinejský červ člověka skoro nikdy neohrozí na životě, tahat si z vody i metr dlouhou potvoru s vědomím, že jste před chvílí infikovali zdroj pitné vody, není tím nejlepším způsobem, jak začít den.

zdroj: tisková zpráva

Vosička Ampulex

Za tímto rozkošným názvem se schovává největší zvěrstvo našeho seznamu, které vás donutí změnit svůj pohled na – šváby. Je totiž k neuvěření, čím si musí chudáci švábi projít, když dělají hostitele larvám této nevinně se tvářící bestie. Ampulex nejdřív mnohem většímu a silnějšímu švábovi bodnutím vstříkne jed, který mu paralyzuje část těla, aby nemohl klást odpor. Pak s doslova chirurgickou přesností (mluvíme o desetinách milimetru) vykoná druhý vpich do shluku nervů, který švába promění v zombii bez vlastní vůle. Neumí se sám ani pohnout, ale když ho vosička začne tahat, jde poslušně za ní. Jako každý bojovník po náročném zápasu, i Ampulex potřebuje doplnit energii. Proto švábovi ukousne tykadlo a napije se jeho krve. Pak ho odtáhne do bezpečí, aby jej nenašli jiní švábožrouti a snese na něj vajíčko, ze kterého se vylíhne larva. Ta se nejdřív živí švábovou krví, ale časem jí přestane stačit – proto se prokouše do jeho vnitřku, kde nebožáka postupně vyjídá, přičemž začíná tím nejméně podstatným, aby zůstal co nejdéle naživu. Vosička-máma preventivním očkováním zajišťuje, že šváb je celou dobu při vědomí, neschopný nejmenšího pohybu. Když už není co žrát, larva se uvnitř švába zakuklí, aby pak o několik týdnů mohla tenhle teror zopakovat na další oběti.

zdroj: tisková zpráva