Některé vesmírné útvary jsme dosud neviděli. Vědci však jejich existenci nevylučují.

Vypadají prapodivně. Tady jsou čtyři z nich:

Divoký život na planetě s dírou

Vesmír „má rád“ tvar koule – u hvězd, planet i jejich měsíců. Je to dáno gravitací, která utváří také naši Zemi a díky které po ní chodíme.

Dnes však tušíme, že planet bude ve vesmíru mnohonásobně víc než hvězd. A to zvyšuje šanci na to, že někde existuje i toroidová planeta, které bychom mohli také říkat svět ve tvaru koblihy – té americké s dírou uprostřed.

Přirozený vznik takového objektu je teoreticky možný. Zatímco u kulatých planet vzniká tvar koule vlivem postupně narůstající gravitace táhnoucí předměty k sobě, toroidový svět by vznikl za extrémní situace, kdy je vznikající protoplaneta v tekutém stavu roztočena do vysokých otáček a přežije v nich i další vývoj.

Tradiční planeta a planeta-kobliha ve vektorovém zobrazení. | zdroj: Profimedia

Jak extrémní by taková situace měla být? Den by na této planetě trval nejvýš několik hodin. Bez rychlé rotace by odstředivá síla neponechala prostředek takového světa děravý.

Něco takového si můžeme představit třeba v případě kolize protoplanet, které se pohybují opačným směrem, a přitom se „olíznou“.

Toroidový svět by byl z našeho pohledu extrémní – gravitace by tam byla na rovníku slabá. Nejpříznivější podmínky pro život by panovaly kolem polárních oblastí, anebo spíš ve vnitřním prstenci.

Antihvězda blýskající jako prskavka

Většina našeho vesmíru je složená z jednoho typu částicové hmoty – dokonce i tajemná temná hmota má nejspíš stejné obecné charakteristiky jako částice, z nichž jsme složeni my všichni.

Existují však patrně i antičástice tvořící antihmotu. Ty mají opačné charakteristiky a střet antičástic s částicemi vede k anihilaci – k zániku obou.

Vědci předpokládají, že během Velkého třesku, kdy vznikl vesmír, se vytvořilo stejné množství hmoty a antihmoty – ale nakonec přežilo víc částic hmoty. Pro explozivní střety s běžnou hmotou je přitom nepravděpodobné, že z antihmoty můžou být složeny celé planety, hvězdy či galaxie. Nedá se to však vyloučit.

Vlastně by se nelišily od hvězd z hmoty. Občas by však zasvítily gama paprsky, když by do takové hvězdy zabloudily atomy běžné hmoty. Astronomové dokonce už odhalili 14 kandidátů takových antihvězd. Ale až další průzkum odhalí, zdali jejich záblesky záření gama se nedají vysvětlit jinak.

Mrká na nás magické oko dvou hvězd?

Setkání dvojice hvězd obvykle končí explozí. Ale co když před výbušným finále je delší období, během kterého dvě hvězdy okupují stejný prostor, aniž by se zničily? Právě tak může vzniknut hybridní (dvoj)hvězda známá také jako Thorne-Żytkowská planeta (po Kipu Thorneovi a Anně Żytkowské).

Takové těleso se skládá z rudého obra, gigantické, ale ve vnějších částech své atmosféry řídké hvězdy, a další malé neutronové hvězdy, kterou rudý obr pohltil. Fyzika by takové hvězdičce dovolila v řídkému obrovi existovat.

V roce 2014 už dokonce astronomové identifikovali kandidáta na takovou hvězdu, která by vypadala jako magické oko.

Chaos v chuchvalcích temné hmoty

To je zatím nejnovější hypotetický objekt, který vyplynul z astrofyzikálních teorií. Většina astrovědců předpokládá, že v centru naší galaxie (a většiny jiných pravidelných galaxií) dřepí supermasivní černá díra. Nová hypotéza však naznačuje, že tam může být chuchvalec temné hmoty.

Taková hypotéza může vysvětlovat třeba to, proč se jádro naší galaxie chová chaotičtěji, než by se dalo čekat.

Pokud by jádro nemělo formu jednoho objektu (černé díry), ale spíše seskupení několika menších objektů (chuchvalců temné hmoty), odpovídalo by to našemu pozorování líp.