Klimatická změna tlačí svět k tomu, aby se významně snížily emise skleníkových plynů ve všech sektorech – a letectví, které je jedním z nejrychleji rostoucích zdrojů CO₂, hraje klíčovou roli v tom, jak rychle můžeme dosáhnout těchto cílů. Podle nové studie vedené Univerzitou v Oxfordu je možné snížit globální letecké emise až o polovinu pouze díky provozní efektivitě, aniž by se omezilo množství letů nebo počet pasažérů. 

Analýza zahrnovala letové údaje více než 27 milionů komerčních letů v roce 2023, což představuje zhruba 3,5 miliardy pasažérů a 26 000 kombinací městských tras po celém světě. Výsledky ukázaly, že průměrná uhlíková intenzita letectví byla přibližně 84,4 gramů CO₂ na kilometru na jednoho cestujícího, ale rozdíly mezi trasami byly obrovské – některé generovaly až 900 gramů CO₂ na kilometr, zatímco jiné jen kolem 30 gramů. 

Tři hlavní strategie, které výzkum identifikoval, jsou lákavě jednoduché, ale dosud nejsou široce uplatňované. První z nich je používání nejefektivnějších letadel, jako jsou Boeing 787-9 pro dlouhé tratě a Airbus A321neo pro krátké či střední tratě, které spotřebují až o 25–28 % méně paliva než starší modely. Druhou je změna konfigurace kabiny letadel směrem k většímu ekonomickému uspořádání, protože sedadla v byznysu či první třídě vyžadují až 5× více emisí na cestujícího než standardní ekonomická sedadla, díky většímu prostoru na osobu a menší obsazenosti.  Třetím prvkem je maximalizace obsazenosti letů, přičemž plně obsazený let v průměru vede k podstatně nižším emisím na jedno sedadlo než poloprázdný.

Podle autorů studie by tyto tři strategie mohly prostřednictvím kombinace uplatněných opatření snížit globální emise z letectví o 50 až 75 %, i když dosažení horní hranice by vyžadovalo systémové změny v celé letecké infrastruktuře a politickém rámci. Nicméně, studie naznačuje, že téměř 11 % emisí lze snížit okamžitě jen tím, že již existující nejefektivnější letadla jsou přiřazena chytřeji na vhodné trasy. 

Tyto strategie se výrazně liší od běžně diskutovaného přístupu, který spoléhá na udržitelné letecké palivo (SAF) nebo kompenzace uhlíku, které jsou často předkládány jako hlavní nástroje decarbonizace sektoru. Studie ale zdůrazňuje, že provozní efektivita – tedy to, co můžeme udělat hned teď – má potenciál mít větší dopad než spoléhaní se pouze na budoucí technologie, jejichž masové nasazení může trvat dekády. 

V roce 2023 celosvětově komerční letectví vypustilo stovky milionů tun CO₂ – meziročně to bylo okolo 577 milionů tun, což se blížilo celkovým emisím některých velkých ekonomik, jako je Německo. Největšími emitenty byly USA, Čína a Spojené království, zatímco podle analýzy byly nejefektivnější trasy v Brazílii, Indii a jihovýchodní Asii.

Autor studie Dr. Milan Klöwer z Univerzity v Oxfordu uvedl, že “výsledky jasně ukazují, že efektivnost orientovaná politika může rychle snížit emise letectví o více než polovinu, bez omezení počtu letů nebo čekání na budoucí paliva.” Tato slova potvrzují, jak významný je potenciál tří jednoduchých opatření a proč by měly být rady pro regulátory a letecký průmysl zváženy při tvorbě budoucích politik redukce emisí. 

Tato opatření nejsou jen teoretické. Evropská unie i jiné regiony plánují nebo již implementují politiky, které podporují používání efektivních strojů, optimalizaci tras, zlepšení správy letového provozu a další technologické kroky ke snížení uhlíkového dopadu letectví. Evropská komise například zdůrazňuje, že letectví patří k nejrychleji rostoucím zdrojům emisí a vyžaduje kombinaci technických a operačních opatření, pokud má sektor přispět k dosažení klimatické neutrality do poloviny století. (

Samozřejmě je třeba dodat, že snížení emisí o více než polovinu je optimistický scénář, který by vyžadoval koordinované kroky vlád, letišť, výrobců letadel i dopravců. Přijetí pouze jedné ze tří strategií by přineslo významné zlepšení, ale největší dopad nastane, když budou všechny kombinovány. 

Kritici upozorňují, že i přes tyto strategie zůstává letecký sektor náročný na dekarbonizaci – technologické inovace jako hybridní nebo alternativní pohony (např. vodíkové palivové články nebo pokročilé baterie) mohou pomoci dlouhodobě, ale jejich široké použití ještě není realitou. Nicméně tato nová studie dává jasný signál, že útěk od fosilních emisí může začít už dnes a že existují praktické kroky, které mohou mít okamžitý efekt.