Podle analýzy, zkoumající tisícovku již objevených exoplanet (tedy planet mimo naši sluneční soustavu), jich totiž necelá polovina obíhá kolem dvojhvězd. Dvojhvězdy rozlišujeme jednak optické, které k sobě mají blízko pouze při pohledu ze Země, a potom fyzické, které obíhají kolem společného těžiště.

V případě mimozemských západů slunce nás samozřejmě zajímají ty druhé jmenované. A máme štěstí, protože fyzických dvojhvězd je naše galaxie plná – podle odhadů tvoří přes polovinu všech hvězd v Mléčné dráze a spekuluje se, že dokonce 70 % všech hvězd ve vesmíru. Co to znamená pro Luka Skywalkera?

zdroj: wikipedia

Dvojitý západ slunce by mohl pozorovat skoro kdekoli. Má to ale jeden závažný chyták: soustavy dvou sluncí jsou podstatně vrtošivější než soustavy jako je ta naše sluneční, kde vládne jediná, spíše flegmatická hvězda. Dvě hvězdy sice nemusí znamenat dvojnásobný žár, ale znamenají dvojnásobné působení na danou planetu.

Ať už jde o dvojici sluncí, kroužících kolem sebe natěsno, nebo naopak pár, který září ve volnějším „svazku“, s planetou či planetami mohou různé konfigurace dvojhvězd solidně mávat jak po gravitační, tak elektromagnetické stránce.

zdroj: JPL

Astronomové obecně předpokládají, že obyvatelné zóny jsou v soustavách s dvojhvězdami podstatně vzácnější než u normálních hvězd, a šance na vznik nebo přežití nějaké civilizace, která by se mohla z tamních západů slunce radovat, tím dostává ránu přímo na – téhle slovní hříčce se nešlo vyhnout – solar.

V případě těsných dvojhvězd, podobajících se našemu Slunci, by ale podmínky v dané soustavě mohly být naopak přívětivější. Společná energie obou hvězd totiž zvládne přiměřeně ohřát rozsáhlejší oblast a jejich blízkost na obloze dává hypotetickým Lukům Skywalkerům příležitost se nerušeně kochat.