Amišové vs. zbytek světa

Podle údajů WHO trpí alergiemi více než 30 % světové populace. Ve vyspělých zemích jde často o děti – přecitlivělost na pyl, prach, roztoče či potraviny se objevuje stále dřív. Na druhé straně stojí Amišové – komunita známá pro odmítání moderních technologií a život v hluboké interakci s přírodou.

Výzkum publikovaný v časopise New England Journal of Medicine porovnal dvě podobné, ale kulturně rozdílné skupiny: Amišové a Hutterité. Obě pochází z Evropy, obě žijí farmařským životem – ale Amišové z Pensylvánie používají ruční nástroje a žijí bez elektřiny, zatímco Hutterité z Dakoty využívají moderní zemědělské stroje.

Rozdíl? Alergie a astma byly u dětí Amišů téměř neexistující, zatímco u Hutteritů se vyskytovaly stejně často jako v běžné populaci. 

Mikrobiomy v akci: klíčová role imunity

Děti Amišů vyrůstají v prostředí plném organických alergenů, zvířecích mikrobů, prachu a bakterií – už od narození. Tento „zoo efekt“ trvale stimuluje jejich imunitní systém, ale nikoliv destruktivně. Naopak. Výzkumy ukazují, že expozice širokému spektru mikrobů tlumí vývoj hypersenzitivních reakcí, tedy alergií.

„Nejde jen o to, s čím se setkáváte, ale kdy. Klíčové je rané dětství – do 2 let věku.“

— prof. Erika von Mutius, imunoložka z Mnichova (zmescience.com)

Tento princip je znám jako hygienická hypotéza – předpokládá, že nadměrně sterilní prostředí v moderním světě brání správnému vývoji imunity.

Genetika? Minimálně

Mohlo by jít o genetiku? Zdá se, že nikoliv. Výzkumy ukazují, že DNA Amišů a Hutteritů je velmi podobná. Rozdíl není v genech, ale v životním stylu. Zatímco Hutterité žijí na farmách, kde děti často nemají přímý kontakt se zvířaty, u Amišů jsou děti v neustálém styku s dobytkem, slámou, prachem a půdou.

Navíc amišské domácnosti jsou velké a přelidněné, což zvyšuje mikrobiální diverzitu – paradoxně prospěšnou.

Alergie jako civilizační daň?

Alergie a autoimunitní onemocnění (např. Crohn, lupus, celiakie) jsou ve vyspělých zemích na vzestupu. Studie publikovaná v JAMA Pediatrics zjistila, že děti narozené císařským řezem, krmené umělým mlékem a žijící ve sterilních domácnostech mají 2–3× vyšší riziko alergických onemocnění. (jamanetwork.com)

Ve světle těchto dat se život Amišů může jevit jako „nechtěný lék“ – návrat k původnímu nastavení organismu.

Co z toho plyne pro nás?

Moderní medicína začíná hledat inspiraci právě v těchto „archaických“ modelech:

• Mikrobiální terapie – probiotika, prebiotika, výzkum střevní mikroflóry.

• Expozice přírodním prostředím – lesní školky, kontaktní farmy pro děti.

• Změna chování rodičů – méně dezinfekce, více pohybu venku, více přirozeného znečištění.

„Neříkáme, že se máte vzdát elektřiny. Ale možná vaše dítě nemusí růst v prostředí sterilnějším než operační sál.“

— dr. Mark Holbreich, alergolog a spoluautor amišské studie (zmescience.com)

Budoucnost: umělý prach?

Vědci z University of Wisconsin dokonce pracují na „mikrobiálním spreji“ napodobujícím expozici zvířecím farmám. Cílem je vytvořit vakcínu proti alergii, která by v raném dětství navodila stejnou reakci jako pobyt na farmě – ale bez nutnosti měnit životní styl.

Zatímco západní společnost se obrací k injekcím, vakcínám a filtrům, Amišové zůstávají věrní prachu, slámě a kontaktu s půdou – a jejich imunita to odměňuje. Výzkum ukazuje, že nejlepší ochranou před alergiemi může být špína, nikoliv sterilita. Možná je čas přehodnotit, co vlastně znamená „čisté prostředí“.