Odborníci se v letech 2017 až 2022 účastnili veřejných setkání, konferencí a protestů. Současně hovořili s jednotlivci, kteří se podělili o své přesvědčení. Shromáždili desítky rozhovorů, stovky stran poznámek a dokumentaci v podobě fotografií a letáků. Nezajímala je pravdivost nebo absurdnost těchto přesvědčení.

Za cíl si stanovili zjistit souvislost mezi konspiračními teoriemi a kolektivní silou schopnou pořádat demonstrace nebo ničit infrastrukturu.

Kolektivní prozření

Podle závěrů nejde ani tak o nízké vzdělání nebo naivitu. Lidé chtějí někam patřit, sdílet své přesvědčení, stát se součástí kolektivu a vydat se cestou aktivismu. Postrádají pocit soudržnosti, neboť díky internetu ubývají tradiční místa pro setkávání. V online prostoru se konspirační teorie snadno šíří. A snadno se jim podléhá.

Na počátku může víru v konspirační teorie spustit hluboce zakořeněné trauma, jako je smrt někoho blízkého či jiný hrozivý zážitek. Může však jít také o frustraci ze ztráty zaměstnání. Pocit křivdy poháněný hněvem motivuje hledat odpovědi. Takovému člověku oficiální vysvětlení nestačí a vidí v tom něco více.

Tento zlomový moment nazývají experti „probuzením“. Svět se najednou zdá srozumitelnější. A tohle pochopení lidé sdílí.