V běžném chápání vztahů jsme často vedeni modelem „počítání bodů“: udělám pro tebe tenhle skutek, ty pro mě jiný, a vztah je vyrovnaný. Nový výzkum však naznačuje, že takový přístup je zjednodušením — přátelství nefunguje jako účetní kniha. V článku The Conversation autorky Jessica Ayers a Athena Aktipis se argumentuje, že často pomáháme, aniž bychom očekávali přímé kompenzace.

Jedním z vysvětlení je koncept „vzpomínky na hodnotu vztahu“: pokud jsme v minulosti dostali podporu od přítele v těžké chvíli, máme vnitřní „kapacitu důvěry“, podle níž budeme ochotní pomoci i zpět, bez okamitého výpočtu. Empatie, pocit reciprocity v delším horizontu a investice do dlouhodobého vztahu hrají roli. V některých experimentech lidé pomáhali, i když neměli žádnou jistotu, že se jim pomoc vrátí, pokud existovala dřívější pozitivní interakce.

Další klíčový faktor je „kontextová citlivost“. Když vidíme, že přítel je v akutní nouzi, často reagujeme impulzivně — okamžitě pomůžeme, aniž bychom uvažovali o výhodách pro sebe. To je zvlášť silné tam, kde je vztah emocionálně intenzivní, důvěrný. V takových případech funguje mozek spíš reflexně než kalkulačně.

Nicméně výzkum poznamenává, že „nepočítáme skóre“ neznamená „bez meřítek“. Lidé si přesto uvědomují nerovnováhu — když jeden dává stále víc a druhý téměř nic, vztah postupně slábne. Ale spíše, než aby lidé dělali výpočty pro každou pomoc, vnímají tok vztahu jako celek: dříve dary, periódy pomoci a podpory se vyvažují v širším časovém horizontu.

Autorky Ayers a Aktipis upozorňují, že toto chápání má důsledky pro duševní zdraví: pokud interně vyznáváme, že vztah má být „spravedlivý bod po bodu“, můžeme být náchylní k pocitům frustrace nebo zklamání, když někdo neposkytuje přímou výměnu. Přitom přátelství často fungují jako síť důvěry: ne každá interakce je vyrovnávána hned.

Také teorie sociální výměny — dlouho oblíbený rámec v sociální psychologii — je doplněna novými důkazy. Výzkumníci upozorňují, že lidé nerozlišují vždy jasně mezi „transakcí“ a „relací“. Někdy nastanou okamžiky, kdy přátelství přebírá hodnotu mimo mechanismus počítání výhod a nákladů.

Praktickým důsledkem je, že v přátelstvích je důležitější jistota, stabilita a vnímání vztahu jako celku než každodenní rovnováha. Kvalitní přátel vztah často kontextualizuje — „já pomohu dnes, ty pomůžeš jindy“. Tento přístup snižuje tlak na okamžitou reciprocitu.

Z psychologického hlediska je také významná motivace pomoci. Někteří lidé mají vyšší relativní tendenci k altruismu — psychologové často zmiňují osobnostní rozdíly, osobní hodnoty, výchovu, vnitřní normy, které posilují ochotu pomáhat i bez kalkulace. Ve studiích se ukazuje, že lidé s vyšší empatií nebo prosociální orientací často pomáhají v širším kruhu, i když je to pro ně nákladné.

Samozřejmě, model „nepočítání skóre“ není úplný. V extrémních případech, kdy je rozdíl v dávkách příliš velký, vztahy mohou být zatíženy resentimentem, vyhořením, pocitem zneužití. Výzkum poukazuje, že vyrovnanost (ne nutně bod po bodu) je důležitá pro dlouhodobé fungování.

Důležitým bodem je také komunikace očekávání: když přátelé vědí, že jeden z nich prochází těžkým obdobím, mohou tolerovat dočasný nerovnoměrný přísun podpory — podmíněný vědomím, že to není trvalé. Transparentnost pomáhá udržovat vztah, i když se nerovnováha objeví.

V kontextu moderního života, kdy jsme často rozptýleni, zaneprázdněni, pod tlakem sociálních sítí, může koncept „nepočítání skóre“ pomoci snížit stres z neustálého sledování toho, kdo udělal víc. Dát si svolení k tomu, že vztahy mají dynamiku, která není okamžitě vyrovnávána, může být osvobozující.

Je však důležité nezaměňovat tohle přístupové paradigma s tím, že bychom měli tolerovat toxické chování nebo jednostranné využívání. „Nepočítání skóre“ neznamená, že si musíme nechat ubližovat — kvalitní vztahy vyžadují hranice, respekt a vzájemnost v dlouhodobém horizontu.

Závěrem: přátelství nejsou rovnítko mezi dary a dluhy, ale soustrování studnice vzájemných investic — v čase, důvěře, minulých zkušenostech i motivacích. Výzkum ukazuje, že důvěra, empatie a stabilita často převáží nad okamžitou reciprocitou. Když přijmeme, že vztahy nemusí být zaznamenány bod po bodu, můžeme si užít svobodu být přáteli — ne jen účetními knihami.