Hory vysoké až 3,5 kilometru a složené pravděpodobně z vodního ledu, rozsáhlé prolákliny a minimum impaktních kráterů – tahle geologická rozmanitost nasvědčuje existenci dynamických procesů, které povrch Pluta postupně přetvářejí.

Roli by mohly hrát i změny atmosféry v průběhu putování trpasličí planety kolem Slunce, konkrétně zamrzání případných kapes podpovrchové kapalné vody.

Podle dosavadních modelů by mohl Pluto hostit vnitřní oceán vody, kapalný díky teplu z radioaktivního rozpadu, malému úniku tepla přes izolační vrstvu ledové krusty a také díky příměsím „nemrznoucích“ složek typu čpavku a solí.

Plutův největší měsíc Charon rozhodně není příliš pozadu v zajímavostech, které nové snímky přinesly. Podobně jako na Plutu i tam pozorujeme jen malé množství kráterů, což naznačuje geologickou aktivitu.

Plutův měsíc Charon má překvapivě hladkou „tvářičku“ | zdroj: NASA

Rozsáhlá tmavá oblast poblíž jeho severního pólu zatím zůstává záhadou: Obsahuje snad větší množství organických látek, tzv. tholinů, nebo jde o jiný materiál? To by měla brzy napovědět spektroskopická data.

Dnešní snímky jsou spíše lákadlem na další fotografie a především měření přístrojů na palubě New Horizons, a plody této jedinečné mise budeme sklízet ještě celá léta.