V současnosti trápí vysoký krevní tlak přibližně 1,3 miliardy lidí na celém světě přičemž až 80 % z nich není dostatečně léčena. Mezi postiženými je velká skupina těch, kdo nesníží tlak ani kombinací několika běžných léků — tzv. rezistentní hypertenze. Právě pro ně může nový lék baxdrostat znamenat revoluci. Tento slibný přípravek patří do nové třídy inhibitorů aldosteronové syntázy a v testech překonal placebo bez vážných vedlejších příznaků.

Ve studii fáze III, která trvala 12 týdnů, bylo zařazeno téměř 800 pacientů s rezistentní hypertenzí nebo špatně kontrolovaným tlakem, jejichž průměrné hodnoty činily 149/87 mm Hg. Ti užívali buď 1 nebo 2 mg baxdrostatu společně se svou stávající medikací. Výsledek? U skupiny užívající baxdrostat došlo ke snížení systolického tlaku (číslo nahoře) o dalších 9–10 mm Hg oproti placebu měřenému v sedě. V menší substudii byl naměřen i pokles o 15 mm Hg při sledování tlaku rozloženého na 24 hodin.

Jedním z klíčových aspektů, proč naděje kolem baxdrostatu roste, je absence těžších vedlejších účinků. Odborníci porovnávají tento přípravek s běžným spironolaktonem, který může u mužů vyvolávat například bolest prsou nebo snížení sexuální funkce, u žen zase menstruační nepravidelnosti. Podle Johna Flacka, internisty z univerzity v Southern Illinois, „to, co je na baxdrostatu vzrušující, je to, že se vyhýbá těmto problémům a přitom účinně snižuje tlak“.

V klinickém výzkumu dosáhlo podání baxdrostatu výsledku, že asi 40 % pacientů se dostalo na cílovou hodnotu systolického tlaku pod 130 mm Hg, kdežto v placebové skupině to bylo jen 19 %.Tento efekt byl konzistentní napříč pohlavími, věkem i počtem současně užívaných léků. Výzkumníci navíc sledovali tzv. „ústupovou fázi“: pacienti, kteří vysadili baxdrostat, měli nárůst tlaku o průměrně 1,4 mm Hg, zatímco ti, kteří pokračovali v léčbě, zaznamenali dodatečný pokles o 3,7 mm Hg. To naznačuje, že účinek pokračuje i po delší době a nevytrácí se.

Z pohledu ledvin byly zjištěny jen mírné změny. Uživatelé baxdrostatu měli mírné zvýšení hladiny draslíku, avšak nikoli v rozsahu, jaký je znám u spironolaktonu. Flack dokonce naznačuje, že tento efekt by mohl být někdy pro ledviny příznivý, protože může snížit přetížení při nadměrném filtračním zatížení (tzv. hyperfiltrace).

Externí posudek vyjadřuje také kardioložka Erica Spatz z Yaleovy univerzity, která se studie neúčastnila. Říká, že výsledky jsou „impozantní a významné“, zvláště pro pacienty, kteří mají potíže udržet tlak pod kontrolou. Podle ní je důležité si uvědomit, že i v případě schválení baxdrostatu by nebyl univerzálním řešením — musí být kombinován s úpravou životního stylu, pravidelným monitorováním a komplexní péčí.

Lék vyvíjí farmaceutická společnost AstraZeneca, která plánuje požádat o regulační schválení v USA již koncem roku 2025. Přesto však platí, že je třeba provést další studie, které ověří dlouhodobou bezpečnost, účinnost jako možného první nebo druhé linky terapie a jeho schopnost chránit srdce podobně jako stávající léky.

Pro pochopení významu tohoto vývoje nelze opomenout, že hypertenze je často nazývána „tichým zabijákem“ — dlouhodobě ničí cévy, srdce, ledviny a mozek, aniž by pacient cítil výrazné příznaky. Nekontrolovaný vysoký tlak zvyšuje riziko mrtvice, infarktu a srdečního selhání. Existující standardní léčba spočívá v kombinaci diuretik, ACE inhibitorů, blokátorů receptorů pro angiotensin, beta-blokátorů a dalších léků. Ale pokud ani to nestačí, možnosti byly dosud omezené.

Nový přístup, tj. inhibice aldosteronové syntázy, zasahuje přímo hormonální regulační mechanismus, který ovlivňuje zadržování sodíku a vody. Nadbytečné množství aldosteronu často vede k nadměrné retenci tekutin — a tím ke zvýšení tlaku. Tím, že baxdrostat snižuje produkci aldosteronu, pomáhá zmírnit tento patologický tok vody a sodíku.

V ideálním scénáři by se pacienti s těžkou hypertenzí mohli dočkat léčby, která je méně zatěžující, méně riziková z hlediska vedlejších účinků a přitom dostatečně účinná. To by znamenalo snížení často vysoké zátěže na kardiovaskulární systém u těch, kteří dnes nemají jiné spolehlivé možnosti.

Je však třeba mít na paměti, že věda nezná žádné zázraky. Úspěšné výsledky v krátkodobé randomizované studii jsou významné, ale neznamenají automaticky dlouhodobé zabezpečení. Výsledky musejí být replikovány, sledovány v delších časech, u širšího spektra pacientů, různých etnik, při současných komorbiditách. Je třeba také vyhodnotit ekonomickou stránku léčby, dostupnost ve zdravotních systémech a její reálné využití v nemocniční i ambulantní praxi.

Pro mnohé pacienty, kteří už mnohokrát poskládali „paletu“ léků a stále nenašli účinnou kombinaci, představuje baxdrostat naději. Jednou z klíčových výzev bude přesvědčit regulační orgány i kliniky, že přínosy převažují rizika — a integrovat lék do standardů péče. Pokud se to podaří, může jít o skutečnou změnu paradigmatu v léčbě rezistentní hypertenze.

Závěrem: nový lék baxdrostat slibuje výrazné snížení krevního tlaku u pacientů, kterým stávající léčba nestačí, a to s relativně příznivým bezpečnostním profilem. Jeho budoucnost ale závisí na dalším výzkumu, regulatorním schválení a praktičnosti v reálném světě. Pro svět, kde hypertenze stále zabíjí, by však mohl znamenat významný krok směrem k remisi či přinejmenším lepší kontrol­ce nemoci.