Důvod je prostý, až do 3. století našeho letopočtu bylo běžnou praxí v evropských částech římské říše spalování mrtvých. Pohřbívání bylo naprostou výjimkou. Těla v jámě objevená pod fotbalovým hřištěm v rakouské metropoli loni v říjnu naznačují neorganizované nebo ve spěchu provedené uložení mrtvol.

K tomu se Římané uchýlili po očividně katastrofální porážce v bitvě proti divokým germánským kmenům. Vědci identifikovali na kostech uložených v hrobě s pozůstatky zbraní a zbroje zranění způsobená meči, kopími, dýkami a šípy. Některá traumata mají na svědomí i rány tupými předměty.

Dunajské tažení

Že nešlo třeba o polní nemocnici, kde umírali legionáři na nemoci, vyloučil skvělý zdravotní stav vojáků. Archeologové zaznamenali jen málo infekčních chorob a většina těl měla ve skvělém stavu i chrup. Nemohli ale přehlédnout jasná traumata způsobená na hlavách, páteřích, trupu a pánvi. Tím vyloučili i možnost hromadné popravy. Jedná se o bojiště, na němž byli římské síly rozprášeny.

Šéfka archeologického oddělení Kristina Adlerová-Wölflová uvedla, že bitva možná souvisí s dunajským tažením císaře Domiciána v letech 86 až 96 našeho letopočtu. Tehdy zde místo Vídně stála Vindobona, což byl římský vojenský tábor.

Vědci odhalili příslušnost vojáků pomocí analýzy DNA a izotopů stroncia. Datování bitvy se povedlo díky analýze nalezené železné dýky.