Rover Curiosity projížděl v květnu loňského roku částí údolí Gediz Vallis, když pod jedním z povrchových kamenů — zdánlivě nevýrazným a nenápadným — došlo k neočekávanému zlomení. Během jízdy se 899 kg roveru projelo přes tento kus horniny, která se pod jeho hmotností rozlámala a odhalila uvnitř neobyčejnou strukturu: drobné krystaly jasně žluté barvy, které okamžitě upoutaly pozornost týmu na Zemi. Ukázaly se jako krystaly čisté, elementární síry, známé též jako síra žhavá. 

Dosud jsou na Marsu běžně pozorovány sulfatické minerály — soli vzniklé, když síra reagovala s dalšími kyselinami a minerály ve vodě a po jejím vyschnutí zůstaly. Právě přítomnost těchto solí ve skalách byla považována za důkaz minulých mokrých epizod planety. Objev čisté síry je však něco zcela jiného. To, co Curiosity našel, není síran, ale elementární síra — což naznačuje, že se vyvinul jiný geologický proces, než jaký jsme dosud znali. 

„Nalézt pole kamenů tvořených čistou sírou je jako najít oázu na Marsu,“ řekl s nadšením vědec projektu z NASA, Ashwin Vasavada. „Nemělo by to tam být, takže teď musíme vysvětlit, jak se tam dostala. Objev nečekaných a záhadných věcí je to, co dělá průzkum planet tak vzrušujícím.“ 

To, co dělá nález fascinujícím, je nejen samotné složení — elementární síra — ale i jeho kontext. Oblast Gediz Vallis, kde k objevu došlo, je bohatá na sulfatické minerály. V minulosti proto vědci předpokládali, že jakákoliv síra na povrchu planety bude vázána právě v podobě solí vzniklých z vysychající vody. Zjištění, že existují kameny složené z čisté síry, znamená, že se v geologické minulosti Marsu musely odehrávat procesy, které zatím neumíme přesně vysvětlit — možná bez přítomnosti velkého množství kapalné vody, nebo za podmínek odlišných od těch, které vytvářejí sulfáty. 

Podobné kameny, které by mohly obsahovat čistou síru, se podle vědců nacházejí i jinde v údolí. Autor článku z ESA, který analýze přihlíží, upozorňuje, že pokud se tyto žluté skály rozšíří, může to znamenat, že Mars skrývá poměrně rozsáhlé zásoby elementární síry — a to by mělo dopad na naše chápání jeho chemie, minerální historie i potenciálu pro budoucí těžbu surovin

Zatím je však mnoho neznámých. Horninské podmínky, které umožnily vznik čisté síry v regionu Gediz Vallis, jsou stále předmětem diskuse. Na Zemi se elementární síra typicky tvoří v sopečných prostředích nebo tam, kde dochází k redukčním chemickým procesům — tedy tam, kde je síra zbavována kyslíku v oxidovaných sloučeninách. Na Marsu takové podmínky nejsou prokázány. Planetární geologové nyní zvažují několik možností: možná šlo o vulkanický proces, možná o chemii hlubinných tekutin, možná dokonce o dřívější, dnes již neaktivní hydrotermální aktivitu. Každá z těchto hypotéz však naráží na obtížnou realitu: není jasné, zda se v místě nálezu v minulosti nacházely plyny nebo tekutiny a za jakých tlakových či termálních podmínek.

Objev však otevírá i otázky, které přesahují geologii. Síra je totiž na Zemi klíčová pro biologii: je nezbytná pro amino-kyseliny, tedy základní stavební kameny života. I když sám nález elementární síry samozřejmě není důkazem existence života na Marsu — neznamená, že na Marsu existovala nebo existuje biosféra — tato chemická složka může být jednou z částí mozaiky, která by život učinila možným. V minulosti už rover Curiosity objevil důkazy o vodě, o minerálech vznikajících ve vlhkém prostředí i o relativně „životu přátelském“ prostředí. Nyní přibývá i složek, které na život z geochemického pohledu dávají smysl. 

Další krok bude spočívat v důkladnějším mapování oblasti Gediz Vallis — pátrat po dalších kamenech ukrývajících síru, analyzovat jejich rozšíření a zjistit, zda existuje logická geologická anebo chemická chronologie, která by vysvětlila, jak a kdy se čistá síra mohla usadit. To bude vyžadovat detailní modelování geologických procesů na Marsu, možné srovnání s pozemskými analogiemi a využití všech dostupných přístrojů roveru. A zároveň — pokračování cesty roveru může přinést další překvapení. Curiosity totiž stále pokračuje v průzkumu údolí, zatímco vědci netrpělivě čekají, co dalšího se skrývá jen pár centimetrů pod povrchem. 

Objev čisté síry na Marsu je připomínkou, že i náhoda — pouhé přejetí kamene — může přinést zásadní vědecký průlom. Planetární průzkum je plný nečekaných zvratů, a právě proto je tak fascinující: jedno kolo, jedna skála, jeden okamžik — a naše představy o rudé planetě se mohou navždy změnit.