Ve výzkumech, které sahají do 1660. let, se ukazuje, že Stonehenge vznikl etapovitě, začínaje jako kruhová zemní struktura, postupně doplňovaný dřevěnými sloupy, megality z Walesu a nakonec mohutné kamenné bloky — některé až přes 25 tun — přemístěné až na 30 kilometrů vzdálenost.

Stavba Stonehenge nebyla dílem okamžiku, nýbrž dlouhým procesem — některé jeho části vznikaly po staletí. Archeologické práce ukazují, že původně zde byl kruhový příkop a val, obklopený řadou mohyl, které sloužily jako pohřebiště. Později byly dřevěné konstrukce nahrazeny kamennými sloupy (bluestones) přivezenými z Walesu, které byly několikrát přestavěny, dokud nebyl definován konečný tvar monumentu. 

Sarsenové kameny vážící kolem 25 tun byly přemístěny přibližně 30 kilometrů a doplněny do vnějšího kruhu a centrálního úseku nazývaného „laguna“. Altar Stone, významný nenápadný kus, je geochemicky spojován se Skotskem — asi 750 kilometrů daleko. 

Důvod, proč Stonehenge vznikl, zůstává předmětem konfliktu teorií. Dvě hlavní linie spojují monument s náboženskými/rituálními funkcemi na jedné straně, s astronomickými a kalendářními funkcemi na straně druhé. Jeho orientace vůči letnímu a zimnímu slunovratu podporuje domněnku o tom, že mohl sloužit k aktem spojeným se změnou ročních období či cykly života a smrti.

Vedle toho existuje teorie, že Stonehenge nebyl izolovaným stavem, ale součástí dvojice obřadních míst — kamenného a dřevěného — symbolizujících říše mrtvých a živých. Monumenty byly propojeny vodními cestami, včetně řeky Avon, a seriózní výzkumy naznačují, že mohylové cesty, dřevěné kruhy a procesní osy napojovaly obyvatelstvo na symboliku předků. 

Projekt Stonehenge Riverside, vedený Mike Parkerem Pearsonem z University College London, podporuje teorii, že Stonehenge představoval jakési „duchovní sídlo předků“, zatímco blízký Durrington Walls sloužil jako domov živých. Monumentární linie mezi nimi byly spojeny ceremoniálními osami a cestami.

V roce 2005 archeolog Tim Darvill vedl tým, který identifikoval možný lom, odkud pocházely bluestones, ale některé další studie naznačily, že kameny mohly být přemístěny dříve, než je kultura Stonehenge vnímala, což naznačuje zapojení přírodní transportní síly (ledovce). 

Zajímavé je, že archeologie odhalila i mnoho hrobových kontextů kolem Stonehenge: kosterní pozůstatky s náznaky deformací, pohřby bohate vybavené předměty a silná koncentrace pohřebišť v bezprostřední blízkosti monumentu. To poukazuje na možnou roli pohřebiště nebo kultu mrtvých. 

Od legendárního Merlina až po hypotézy o mimozemšťanech – v populární kultuře Stonehenge inspiroval stovky příběhů. Avšak archeologové usilují o opatrný výklad: nejdražší stavební multi-etapový monument, který spojoval techniku, společenské struktury a duchovní představy. Moderní věda pracuje s vrstvenými daty: radiouhlíkové datování, geochemické analýzy, geofyzikální mapování i pokusy o rekonstrukci starověkých dopravních cest.

I dnes zůstává Stonehenge symbolem lidské touhy po spojení s neviditelným — jak s vesmírem, tak s minulostí. Monument, který stavěli lidé bez písma, se stal sám knihou, otevřenou interpretacím, debatám a výzvám archeologie.

Díky kombinaci nových technologií, interdisciplinárních týmů a narůstajícího důrazu na pochopení rituální krajiny kolem Stonehenge se začíná obrysovat obraz, který je bohatší než jakákoli legenda — obraz společnosti, která stavěla víc než kameny, ale systémy vztahů, symbolů a směřování mezi živými a mrtvými.