Role financí v osobním štěstí je věčnou otázkou pro filozofy, ekonomy i psychology. Dvě nové studie naznačují, že rčení "štěstí si za peníze nekoupíš" má pravdu. 

V psychické pasti

Ve studii pod vedením Lory Parkové z Univerzity Buffalo výzkumníci studovali, nakolik spolu souvisí individuální sebehodnocení (v zásadě "sebedůvěra") a finanční ohodnocení člověka.

Ukázalo se, že lidé, kteří svůj význam přepočítávají na peníze, trpěli větší mírou stresu a úzkostí než ti, pro které peníze nebyly nejvyšší hodnotou.

Účastníci sepsali sérii esejí pojednávajících o jejich finančních zvyklostech. Například jak se chovají, pokud nemají peníze na nájemné. Potom výzkumníci analyzovali, jaké taktiky používají k psychologickému zvládání problémů – a zdali si je k srdci berou víc či míň. Jakmile seřadili účastníky podle příjmu, z výsledků vytanuly převládající rozdíly mezi více nebo naopak méně vydělávajícími lidmi. 

Jednoduše řečeno, chudší i bohatší lidé byli šťastnější, pokud nevěnovali takovou pozornost tomu, kolik vydělávají. Respektive, pokud si nedávali rovnítko mezi zisky a svůj společenský význam. Zjištění je tak v zásadě velmi logické. Autoři ale upozorňují, že podle průzkumu se mnohdy bohatí lidé při honbě za vyššími zisky dostávají do mentální pasti.

Pocit sounáležitosti s komunitou, rodinou či přáteli je důležitější než peníze | zdroj: Profimedia

"Lidé jsou často zaměření na hromadění zisků," upozornila Parková. "Ale z hlediska psychologického pohodlí existuje celá řada negativních důsledků takového chování."

Autoři studie zjistili, že lidé vystaveni zvýšenému "finančnímu stresu" měli horší schopnost řešit logické problémy – včetně těch, které souvisely s nedostatkem financí. Tím se zhoršuje jak jejich psychická, tak finanční situace.

Jak na Západě, ta na Východě

K podobnému zjištění dospěla druhá studie týmu Sanfranciské univerzity pod vedením Matthewa Monnota. Jeho výzkum se zaměřil na téma sebehodnocení vs. finance v zemi, v níž nedávno velké jmění nabyli mnozí příslušníci nové generace – v Číně.

Dalo by se předpokládat, že donedávna relativně chudší a co do kultury také odlišná Čína se mohla některým problémům Západu vyvarovat. Co když je naše pronásledování zisku dané naší kulturou? Co když zkrátka sázíme na špatné priority?

Monnotova data však takový výklad nepodporují. Ani v Číně se neukázalo, že by vyšší bohatství od určité míry mělo výraznější vliv na osobní spokojenost.

Studie samozřejmě neříká, že peníze nehrají žádnou roli, že umírat hlady je báječný nápad. Průnik studie skrz různé příjmové vrstvy ale ilustruje, že příjmy nestoupají stejně jako pocit sebeuspokojení. Jinými slovy, pokud vyděláváte milion, nejste stokrát šťastnější,než v případě, kdy vyděláváte 10 tisíc.

Kdy se vám naposledy přihodilo, že jste štěstím vyskočili? | zdroj: Profimedia

Monnot se zaměřil na to, jak jednotlivci ve své hlavě formují vztah mezi penězi a uspokojením potřeb. Jednou z jeho metod byl dotazník, v němž účastníci vybrali z 25 pět nejvýznamnějších faktorů pro svou duševní pohodu.

Součástí faktorů byla i výše příjmu. S odstupem pak účastníci, kterým se plat časem zvýšil, dotazník zopakovali. Zdálo by se, že lidé, kteří si finančně polepšili, by následně měli být šťastnější. Opak byl však pravdou – lidé, kteří si nejvíce cenili vyšších výdělků, nebyli spokojenější ani poté, co jich dosáhli. 

"Naše zjištění jsou do značné míry v souladu s předchozím výzkumem," řekl Monnot. "Korelace mezi příjmy a pracovní spokojeností je opravdu malá, a odpovídá asi pěti procentům celkové spokojenosti se zaměstnáním."