Nicole Oresme, v době svého působení uznávaný učitel a teolog, se ve svém pojednání o „nevysvětlitelných jevech“ mezi lety 1355 a 1382 věnuje mimořádné pravdivosti a kritickému zkoumání náboženských relikvií, jako je Turínské plátno. Jeho poselství je jasné: tohle není zázrak, ale faleš—záměrně vytvořený duchovním sborem za účelem přilákání darů.

Tento názor je o to významnější, že se jedná o dosud nejstarší písemné odmítnutí autenticity Turínské plachty, předcházející dopis biskupa d’Arcise z roku 1389, který je dosud považován za první známé spolehlivé svědectví o možné podvodné povaze relikvie.

Odhalení turelární relikvie

Turínské plátno, které údajně zabalilo Kristovo tělo, bylo poprvé veřejně vystaveno kolem roku 1354 v Lirey ve Francii. V 80. letech 20. století radiokarbonové testy z tří oddělených laboratoří jasně zařadily jeho vznik do období od roku 1260 do 1390. Tyto výsledky mnozí vydávají za konečný důkaz, že plátno pochází ze středověku a není autentickou křesťanskou relikvií.

Oresmeovo kritické oko středověku

Co činí Oresmeovo pojednání zvláštním, je jeho vědecký a skeptický přístup, který je pro středověk výjimečně moderní. Nebral neznámé jevy jako automatický důkaz božstva – naopak. Výslovně varuje před náboženskou manipulací: „někteří duchovní úmyslně klamou, aby si zajistili dary pro své církevní instituce“, a zmiňuje i konkrétní případ v Champagne, kde údajné Turínské plátno sloužilo jako prostředek klamu.

Toto není jen názor, ale dosud nejstarší známý skeptický hlas vůči plátěnému stvoření kultu. Oresme se odlišuje od běžného středověkého paradigmatu vnímání zázraků, neboť neváhá hodnotit svědectví, jejich spolehlivost a klamatelnost autorů.

Nové kontroly minulosti i současnosti

Vedle středověké kritiky existuje i moderní věda: studia obrazových otisků naznačují, že je vytvořily umělé techniky, například malba nebo reliéf—nikoli skutečné tělo. V kombinaci s přiznanou středověkou historií plátna vzniká jasný příběh: spíše středověké pozdní umělecké dílo než náboženský artefakt.

Dlouhodobé důsledky objevu

Objevení Oresmeova rukopisu znamená narušení obvyklého výkladu historie plátna: relikvie byla pravděpodobně kritizována už v době svého vzniku a církev se snažila jeho úlohu usměrnit – jak svědčí i zákaz veřejného vystavování bez poznámky, že jde o “reprezentaci” opravdové relikvie.

Závěr: relikvie, která láká i odpuzuje

Oresmeův skeptický rukopis nám ukazuje, že duch kritického myšlení, i když vzácný, existoval ve středověké vědě. Turínské plátno bylo od nepaměti kultivováno jako církevní objekčně-symbolická relikvie, ale jak ukazují radiokarbonové důkazy a kritická analýza, nejde o autentický artefakt pokřtění. Připomíná nám to, že i víra má své hranice, které překonává transparentní a odvážná vědecká otázka.