Naše oči jsme se naučili pragmaticky vnímat zejména jako orgán pro vizuální poznávání svého okolí. Extrémně citlivá povaha očí však slibuje o svém nositeli odhalit daleko víc, než jen to, jestli je krátkozraký či dalekozraký. Na konci letošní zimy například nový algoritmus z dílny Googlu čistě sledováním očí správně předpověděl riziko srdeční choroby. Nyní přichází další práce, která spojuje možnosti sledování očí a umělé inteligence.

Multioborová studie Stuttgartské univerzity, Jihoaustralské univerzity a Institutu Maxe Plancka pod vedením Sabriny Hoppeové za zaměřila především na možnosti strojového učení pro psychologii. Výzkumníci v rámci práce sledovali pohyby očí u 42 zkoumaných účastníků (po dobu cca 10 minut běžné aktivity u každého) a následně je nechali vyplnit osobnostní dotazníky určující tzv. Velkou pětku, tedy model osobnosti spoléhající na patero rozměrů – otevřenost, svědomitost, extroverze, přívětivost a neuroticismus. Zároveň s tím však podrobili nastřádaná data o pohybu očí i analýze svého vlastního algoritmu zaměřené rovněž na odhalování čtyř z pěti rozměrů osobnosti.

Když pak testy srovnali s výsledky strojové analýzy, našli u nich určitou shodu.

Srovnání úspěšnosti AI vs. dotazníků | zdroj: University of Stuttgart/University of South Australia/Max Planck Institute for Informatics

Jinými slovy, z toho, jak se oko pohybuje, lze v typickém případě dobře odhadnout typy chování jeho majitele. Dodatečná analýza naznačuje, že mezi nevědomým pohybem oka a personalitou existuje přímá spojitost.

"Díky našemu přístupu ke strojnímu učení se nám nejen podařilo potvrdit roli osobnosti při vysvětlování pohybů očí v každodenním životě, ale také odhalit nové charakteristiky očí při předpovědi osobnostních rysů," řekl k práci neuropsycholog Tobias Loetscher z Jihoaustralské univerzity.

Okno do duše (a soukromí)

Sluší se zmínit, že přesnost metody prozatím není zrovna dechberoucí - úspěšnost identifikace pohybu očí (ve srovnání s daty z testů) značně fluktuuje, viz srovnání vše. Dva rysy (včetně šestého dodatečného) si dokonce vedou hůře, než náhodné hádání - i proto práce mluví o tom, že se ji podařilo odhalit jenom čtyři z pěti kýžených vlastností.

Jde však stále povětšinou o shodu vyšší, než jaké by dosáhlo náhodné "hádání" programu. Sami vědci připouštějí, že výsledky mají ke klinickým datům ještě daleko. Jedním dechem však dodávají, že sběr dat od 42 participantů ani vysokou přesnost neslibuje.

Teprve nyní, když se je program pomocí srovnání testů a svých závěrů schopen "poučit" a korigovat svou přesnost, lze očekávat vyšší přesnost.

V případě strojového učení to však budou až data od stovek tisíců či milionů lidí, co se bude skutečně počítat. Jakmile algoritmus lépe přiřadí osobnostní rysy k pohybům očí ve velkém počtu lidí, může se snadno vyšplhat k devadesátiprocentní přesnosti. To však odhalí či vyvrátí až případný další výzkum.

Pokud se ovšem podaří závěry zreplikovat (či dokonce zlepšit) i na průměrné populaci, dostanou možná nový nástroj pro rozpoznávání osobnosti nejenom psychologové.

Sami autoři studie mluví o tom, že programy pro rozeznávání osobnosti z pohybu očí by mohly nalézt uplatnění při reakcích počítačů na své učivatele. Personalizovanější počítače znějí samozřejmě skvěle, netřeba však bujaré fantazie pro rozeznání možností i v případě marketingu... A uvážíme-li, že v Číně již je částečně využíváno strojové rozeznávání tváří, identifikace osobnosti bez vědomí daného člověka slibuje "velké věci" i pro bezpečnostní složky a osekání soukromí…

S tím však už revoluční technologie zkrátka souvisejí - jako vždy bude jen na náš, jak moc si je jako jedinci i společnost pustíme k tělu.

Výsledky studie byly zveřejněny v časopise Frontiers in Human Neuroscience.