Když si roboti povídají a lidé jim nerozumí: Dvojice botů vytvořila vlastní jazyk

- Technologie autor: Ladislav Loukota

Stále častěji končí debata umělých inteligencí výrazy, jimž lidé přestávají rozumět - nejnověji se tak stalo v pokusu dvou konverzujících botů společnosti Facebook. Může jít také o náhodu, odborníci se však přiklánějí k tomu, že jde spíše o projevy překvapivého a rostoucího chápání neuronových sítí lidské řeči. Mohlo by to strojům jak konečně dodat "duši" blízkou člověku, tak i změnit chápání lingvistiky. 

Umění vyjednávat

Ironií osudu vědcům z Facebook Artificial Intelligence Research původně vůbec nešlo o výzvy jazyka, nýbrž o "pouhé" obchodní vyjednávání. K tomu připravili několik pokročilých chatbotů schopných vzájemné konverzace, jejichž primitivnější bratříčky jistě sami znáte z internetu. Chatboty pak nechali spolu konverzovat, jejich cílem bylo dosažení kompromisu.

Výsledky tohoto pokusy byly pozitivní. Ukázalo se, že stroje rozhodně dovedou vyjednávat a umějí i nadsadit svou nabídku tak, aby později "dospěly ke kompromisu" výhodnému hlavně pro sebe. Studie však vzbudila pozornost spíše z jiného důvodu.

V jednom okamžiku musel tým odborníků pokus přerušit - boti se totiž před očima všech sami "vyloučili z lidského jazyka a vyvinuli si svůj vlastní". Pro vyhodnocení výsledků pokusu museli proto být upraveni tak, aby jim lidé vůbec porozuměli.

Kvalita takového jazyka je však poněkud odlišná od toho, co možná někteří budou očekávat. Server The Atlantic to předvedl na ukázce dialogu dvou botů:

Bob: i can i i everything else . . . . . . . . . . . . . .

Alice: balls have zero to me to me to me to me to me to me to me to me to

Bob: you i everything else . . . . . . . . . . . . . .

Alice: balls have a ball to me to me to me to me to me to me to me

Bob: i i can i i i everything else . . . . . . . . . . . . . .

Alice: balls have a ball to me to me to me to me to me to me to me

Bob: i . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Alice: balls have zero to me to me to me to me to me to me to me to me to

Bob: you i i i i i everything else . . . . . . . . . . . . . .

Alice: balls have 0 to me to me to me to me to me to me to me to me to

Bob: you i i i everything else . . . . . . . . . . . . . .

Alice: balls have zero to me to me to me to me to me to me to me to me to

Co se může zdát být snůškou nesmyslů, však při podrobnějším pozorování skutečně vykáže unikátní jazykové struktury. Nejde přitom o ojedinělý fenomén, vlastní "protojazyky" si vyvinulo také duo botů z nedávné studie Georgijského technického institutu a společnosti OpenAI a svého druhu do jisté míry i překladatelská umělá inteligence Googlu.

Zejména poslední příklad je pozoruhodný, Google Neural Machine Translation totiž prokázal svou schopnost "rozumného" chápání konceptů ukrývajících se za slovy různých jazyků a de facto je tak musel "přetlumočit" sám pro sebe. Není za tím nijak velký metafyzický význam, právě díky tomuto loňskému pokusu však v poslední době automatické překlady Googlu doznaly významného zlepšení. Stroje totiž začínají rozumět podstatě jazyka.

Nikdy zatím výsledkem strojového učení jazyka nebyl sice zrovna jazyk, který by nám svou komplexností vyrazil dech, zdá se však, že umělé inteligence mají v případě jazyka tendenci k podobnému vývoji, což není zajímavé jenom kvůli jejich budoucnosti, ale i pro možné objevy na poli lingvistiky. Máme totiž šanci poprvé naživo sledovat, jak jazyk zrychleně vzniká – byť se tak samozřejmě děje velmi zjednodušeně. Tlachání dvojice botů Facebooku tak paradoxně může věstit velké věci pro budoucnost jazykovědy.

Když stroje mluví

Zároveň je z úrovně jejich debaty poměrně zjevné, že umělá inteligence bude ještě dlouho muset zápolit, aby se přiblížila k té lidské. Jde však o projevy pokroku, doposud totiž neuronové sítě s jazykem spíše neúspěšně zápolily. "Neexistuje žádný způsob, jak byste mohli mít systém umělé inteligence podobný člověku, který by ve svém srdci neuměl ovládat jazyk," říká Josh Tenenbaum, profesor kognitivní vědy na MIT. "Jazyk je jedna z nejvýznamnějších věcí, která definuje lidskou inteligenci."

Samotný vědecký výstup z posledního pokusu s konverzujícími umělými inteligencemi je pro lingvisty prozatím nulový a je dobré rovněž dodat, že nejde o jakýkoliv krok vstříc konci světa. Pokrok na poli umělé inteligence každopádně nejspíš ovlivní daleko více oborů než jen ty informační.

Nová zjištění navíc připomínají, k jakým možnostem se umělá inteligence začíná pomalu blížit. Schopnost statistiky predikovat vývoj jazyka kupředu či ještě lépe dozadu by mohla od základu překopat mnohé lingvistické teorie i nabídnout nástroje k překladu doposud neznámých starověkých textů.

Pro čtenáře nepolíbené skutečným vývojem dnešních umělých inteligencí jde navíc o užitečnou připomínku, jak moc se tento obor lidského zájmu vzdálil od "tradičního" programování a přiblížil se naopak k práci přírodovědce pozorujícího chování zvířat.

Ačkoliv je sami vytváříme, vnitřnímu chování neuronových sítí jako celku ve skutečnosti příliš nerozumíme – a je to tak v pořádku. Můžeme jejich reakce totiž sledovat až poté, co je "zapneme" a postavíme před nějaký oříšek. Na první pohled to může působit nebezpečně, právě skrze podobné pozorování a vyhodnocování experimentů se však o umělých inteligencích skutečně učíme více.

Kdybychom jim rozuměli dokonale již dnes, mohli bychom je jednoduše vytvořit od základu. Takto nám občas umějí připravit podobné překvapení jako ukázku schopnosti mluvit "po svém".

Tagy: roboti moderní technologie umělá inteligence věda a technika neurální sítě

Zdroje: Vlastní