Co jsou Svitky od Mrtvého moře?

Svitky od Mrtvého moře (známé také jako Kumránské svitky) byly objeveny mezi lety 1947 a 1956 v jeskyních u Mrtvého moře. Jedná se o tisíce fragmentů starověkých rukopisů, včetně částí Starého zákona, ale i apokryfních textů, komentářů, pravidel a modliteb. Většina odborníků se dlouho domnívala, že tyto svitky byly zapsány židovskými komunitami mezi 2. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l.

Nová analýza ale ukazuje, že některé z nich mohou být starší, než jsme si dosud mysleli.

Kdo a jak to zjistil?

Tým vedený profesorem Mladenem Popovićem z Univerzity v Groningenu použil inovativní nástroj pojmenovaný Enoch – výkonný systém umělé inteligence, který analyzuje rukopis podle tahů, stylu písma a jeho vývoje v čase. Enoch byl „natrénován“ na více než 5 000 datovaných hebrejských rukopisů a následně aplikován na 135 fragmentů ze svitků.

Výsledky byly překvapivé. Například fragment Knihy Daniel byl původně datován do 2. století př. n. l., ale Enoch ho posunul do 3. století př. n. l. – tedy do období, kdy podle některých hypotéz mohl být samotný text poprvé zapsán. To by znamenalo, že se nejedná o kopii, ale o autentický záznam z ruky původního autora nebo někoho jemu blízkého.

Proč je to důležité?

Klasický přístup k datování rukopisů spočívá buď ve stylové analýze paleografy, nebo v destruktivních metodách jako radiokarbonové datování. Obě metody mají své limity. Styl písma se může napodobit, uhlíková metoda zase zničí část vzorku.

Enoch ale nabízí nový způsob: je rychlý, nedestruktivní a založený na analýze rozsáhlých datových sad. Jeho aplikace na Svitky od Mrtvého moře může výrazně přepsat naše chápání toho, jak, kdy a kým byly některé části Bible skutečně napsány.

„Pokud máme fragmenty, které časově odpovídají samotnému vzniku biblických textů, máme možná v rukou autentická slova autorů, nikoli jen pozdější kopie,“ uvedl profesor Popović.

Co bude dál?

Tým vědců plánuje aplikovat Enoch i na další svitky – včetně dosud nerozluštěných či nekompletních textů. Zároveň se otevírá možnost propojit stylovou analýzu s dalšími AI nástroji, například pro rozpoznávání obsahu, jazykových vzorců a autorství.

Mohlo by to pomoci objasnit, zda některé části Bible vznikaly v různých komunitách souběžně, nebo byly přepisovány a upravovány jedním zdrojem. Tato debata trvá již desítky let, ale technologie by do ní mohla přinést dosud chybějící důkazní materiál.

Závěr

Svitky od Mrtvého moře zůstávají jedním z největších textových pokladů lidstva. Nyní, s pomocí umělé inteligence, se ukazuje, že některé z nich možná vůbec nejsou kopiemi – ale původními záznamy od lidí, kteří psali základy biblického světa. Je to připomínka toho, že i v digitálním věku máme ještě co objevovat na stránkách starých tisíce let.