To první, co nás napadne, je naše mysl a způsob jakým uvažujeme. Našimi nejbližšími příbuznými jsou velké druhy primátů (šimpanzi, bonobové, gorily a orangutani). U těchto druhů bylo potvrzeno mnoho myšlenkových schopností sdílených s lidmi.

Primáti jsou například schopni pochopit, že ostatní mohou mít odlišné cíle a umí vymyslet, jak jim pomoct. Dále dokáží například uzpůsobit své chování tomu, o čem ostatní ví a neví. Například si opice přednostně dojde pro jídlo, které nevidí vůdce tlupy a nehrozí, že by jí ho sebral.

Unikátní schopností, která byla dosud považována za čistě lidskou, je schopnost "čtení" myšlenek druhých, neboli schopnost pochopit, že ostatní jednají na základě svých vlastních představ o realitě. Pro tento druh myšlení existuje řada testů. V dřívějších testováních nikdy primáti neuspěli. Vědci se proto pokusili použít testy používané pro zhruba roční děti.

Experimentu se zůčastnilo 34 velkých primátů (šimpanzi, bonobové a orangutani) z výzkumného ústavu primátů německé zoo v Lipsku. V testu byly dvě různě barevné krabice a hračka. Obě byly neprůhledné, krom strany, ze které do nich mohla vidět opice. Obě krabice se daly zamknout jednoduchou západkou.

Kdepak je ta hračka?

V první fázi se primáti jen seznamovali s předměty a učili se otevírat krabice. Už při tréninku byli vždy přítomni dva lidé. Asistent, který uměl krabice otevírat, a experimentátor, který se vždy při otevírání a zavírání krabic otočil zády, aby bylo jasné, že krabice otevřít neumí. Experimentátor vždy požádal o otevření krabice opici. Za každé otevření krabice dostala opice odměnu, aby se u opic vytvořila motivace pro další otevírání krabic.

Vlastní testování mělo dvě verze. V testu mylného předpokladu odešel experimentátor z místnosti ve chvíli, kdy byla hračka v jedné z krabic. V jeho nepřítomnosti pak asistent hračku prohodil do druhé krabice. Experimentátor se pak vrátil a snažil se otevřít tu krabici, kde byla hračka. Pak požádal o pomoc s otevřením krabice primáta.

V tomto případě se testuje, zda dokáže primát vyhodnotit cíl experimentátora. Cílem experimentátora bylo získání hračky. Opice by tedy měla otevřít krabici s hračkou. V naprosté většině případů primáti opravdu otevírali správnou krabici. První test prokázal, že opice pochopily cíl experimentátora a pomohly mu získat hračku.

Na úrovni malých dětí

V druhé verzi testu byl experimentátor přítomen po celou dobu a viděl, že hračka byla přesunuta mezi krabicemi. Přesto se ale opět pokoušel otevřít krabici, kde byla hračka původně. Rok a půl staré děti v této situaci dokáží vyhodnotit, že experimentátorovi asi nejde o hračku, ale o otevření prázdné krabice. Otázkou bylo, jak se zachovají opice?

Opice v tomto případě otevíraly obě krabice stejně často. To je stejný výsledek jakého dosáhli 16 měsíců staré děti.

Možné problémy s pochopením cíle experimentátora mohou vycházet z toho, že myšlení opic je více soustředěno na konkrétní cíle a předměty. Již dříve se ukázalo, že v experimentech, kdy měly opice napodobit chování lidí, je pro ně tento úkol snazší, pokud má konkrétní cíl (například získání předmětu).

Tato studie tedy nepotvrdila ani nevyvrátila zda jsou primáti schopni pochopit, že konání jiného jedince může sledovat nějaký abstraktní cíl, který jim nemusí dávat smysl. Na rozdíl od předchozích studií se ale podařilo spolehlivě potvrdit, že v případě, kdy je cíl jasný, dokáží opice pochopit, že jiní jedinci mohou mít mylné představy a pomoci jim je opravit (experimentátor snažící se otevřít krabici, kde už hračka není). V tomto ohledu jsou tedy primáti na úrovni 16 měsíčních dětí.