Malému šimpanzovi Flintovi zemřela matka. Dlouhou dobu se uzavíral do sebe a zíral do prázdna. Přestal přijímat potravu a slábl. Šimpanz, který žije v národním parku v Gobi, trpěl podle specialistky na primáty Jane Goodallová klasickou depresí.

Existuje čím dál tím více důkazů, že zvířata trpí stejnými psychickými poruchami jako lidé. Tato nemocná zvířata nám ale mohou pomoci pochopit, jak vznikají psychické poruchy u lidí.

Deprese ze zajetí

Většina z nás asi slyšela příběh o tom, jak domácí zvíře trpělo depresemi po smrti svého majitele. Zvířecí duševní nemoc ovšem může mít mnoho různých podob. Např. u některých druhů ptáků se deprese pozná podle toho, že začnou být posedlí vytrháváním peří. Psychická nemoc u zvířat má, stejně jako u lidí, různé příčiny. Ať už jde o smrt blízkého, ztrátu svobody, nebo střes či trauma.

Nejčastěji lze psychické poruchy najít u zvířat v zajetí. V roce 2011 vědci objevili posttraumatické stresové poruchy u šimpanzů, kteří prošli laboratorními výzkumy nebo byli oběťmi nelegálního obchodu se zvířaty.

Zvířecí autisté

Stresující události dokonce mohou zanechat i stopy v genech. V roce 2014 vědci zjistili, že papoušci šedí, kteří byli umístěni o samotě, měli více genetických poruch, než papoušci, kteří žili v kleci v páru. Zdá se tedy, že sociální deprivace je pro papoušky stejně stresující jako pro člověka.

Někteří psi nasazení ve válečných konfliktech trpěli posttraumatickým syndromem stejně jako lidé a tito psi pak byli léčeni stejnými léky, které se používají k léčbě paniky a úzkosti u lidí.

Psychickými poruchami trpí i zvířata ve volné přírodě. Expert na chování zvířat Marc Bekoff ve své knize Emocionální život zvířat popisuje život kojota, který trpěl zvířecí formou autismu. Nedokázal navázat vztah ve smečce a nedokázal s ostatními zvířaty komunikovat. Velmi brzo ale zahynul.

Duševní nemoc je pro zvířata volně žijící v přírodě mnohem nebezpečnější, protože jim znemožňuje vykonávat aktivity nutné k jejich přežití.