Vědci se domnívají, že staroegyptská mumie neznámé ženy pohřbené před více než 3000 lety s černou parukou, dvěma prsteny ze stříbra a zlata a děsivě rozevřenými ústy zemřela v mukách a agónii. Informoval o tom list The Independent.

Mumie křičící ženy mate archeology už 90 let. Objevili ji v roce 1935 na nalezišti Dér el-Bahrí nedaleko města Luxor pod hrobkou staroegyptského architekta a úředníka známého jako Senenmut, působícího během 18. dynastie za vlády panovnice Hatšepsut.

Žena byla pohřbena se dvěma prsteny ze stříbra a zlata a černou parukou vyrobenou z vláken datlové palmy. Staří Egypťané podle vědců preferovali černé vlasy, protože reprezentovaly mládí, vysvětlil list The Guardian.  

Nejvíce je však zaujal zmučený a překvapený výraz mumie. Výzkumníci si původně pohrávali s myšlenkou, že je grimasa výsledkem špatně provedené mumifikace, případně balzamovač z nějakého důvodu ústa schválně rozevřel.

Profesorka radiologie Sahar Saleemová z Káhirské univerzity podrobila mumii pokročilým výzkumným metodám včetně počítačové tomografie (CT), aby provedla „virtuální pitvu“. Výsledky zveřejnil odborný časopis Frontiers in Medicine.

Zvěčněná bolest

Saleemová se domnívá, že žena umírala s pláčem v bolestech a agónii. Její obličejové svaly v okamžiku smrti ztuhly, čímž její utrpení zvěčnily. Mumie je podle ní časovou schránkou uchovávající poslední okamžiky jejího života.

Badatelé věří, že mají co dočinění s prožitkem kadaverózní křeče krátce před smrtí. Jedná se o svalové napětí objevující se v okamžiku skonání. Tento jev je většinou spojován s násilnou či bolestivou smrtí provázenou intenzivními emocemi.

„Navrhujeme, že důvodem pro otevřená ústa (mumie) by mohla být bolestivá smrt nebo emoční stres,“ uvedla Saleemová. „Balzamovači nedokázali otevřená ústa zavřít.“ Příčinu smrti se však jejímu týmu osvětlit nepodařilo.

Studie popsala ženu za jejího života jako 1,55 metru vysokou. Zemřela ve věku kolem 48 let s mírnou artritidou. Také ji chybělo několik zubů. Saleemová uvedla, že orgány jako mozek, plíce, játra, slezina a střeva zůstaly na svém místě, což je tak trochu záhada.

V dobách ženina života se totiž během mumifikace odstraňovaly všechny vnitřní orgány vyjma srdce. Saleemová připouští, že orgány v tělech často zůstávaly v případě ošizených mumifikací u chudých a středních vrstev společnosti.

Mohlo to být jinak

Identita a postavení ženy sice zůstávají tajemstvím, ale i když tým neobjevil tradiční řez na boku těla, identifikoval stopy po jalovcové pryskyřici a dalších drahých balzamovacích látkách. Určitě se tak nedá hovořit o úmyslně odfláknuté proceduře.

Ne každý se závěry studie souhlasí. „Opravdu si nemyslím, že by zrovna posmrtná křeč v obličeji byla něčím, co by se balzamovač snažil uchovat na věčnost,“ pochybuje respektovaná egyptoložka Salima Ikramová z Americké univerzity v Káhiře.

Uvedla, že výraz mumie mohl způsobit i 40 dní dlouhý proces vysoušení těla. „Určitě mohl změnit rysy v jejím obličeji,“ dodala expertka. Forenzní patolog britského ministerstva vnitra Stuart Hamilton doplnil, že o myšlence kadaverózních křečí se diskutuje dlouhodobě.

Nejde totiž o první mumii s takto mrazivým výrazem v obličeji. Sám nikdy u mumifikovaných těl přesvědčivý případ neviděl, i když nepopírá, že je to nemožné. „Myslím, že její ústa se zkrátka otevřela a už to tak zůstalo,“ sdělil Hamilton. 

Poblíž hrobu neznámé ženy byla objevena i hrobka Senenmutovy matky a dalších jeho příbuzných. Vědci proto spekulují, že by mohla být i ona jeho příbuznou, případně mohla mít pro jeho rodinu jiný osobní význam.