Tým vědců pustil skupině desetiměsíčních dětí různá animovaná videa, na nichž okatá a usmívající se růžová postavička musí dosáhnout svého cíle - animovaného předmětu modré barvy.

V prvním případě přeskočí růžová postavička nízkou zeď, aby se dostala k modrému předmětu. Ale pak odmítne skočit přes středně vysokou zeď. Ve druhém případě růžová postavička přeskočí středně vysokou zeď, aby se dostala k předmětu své touhy, ale pak nemá odvahu přeskočit vysokou zeď.

Konečně dětem promítli scénu, kdy si růžová postavička může vybrat, a to bez jakýchkoli překážek, jeden ze dvou předmětů, které se objevily na předešlém videu. Logicky by se zdálo, že si postavička vybere druhou možnost, kdy musela skákat přes vyšší zeď, a tedy musela vynaložit více úsilí. A ke stejnému názoru dospěly i děti.

Jak tomu vědci rozumějí? Když si totiž v rozporu se zdravým rozumem růžová postavička vybrala první cíl, kdy musela přeskočit jen nízkou zeď, děti se u této scény zastavily déle a byly touto volbou a tímto postojem překvapeny.

Pečlivě pozorují a analyzují

"Takto malé děti zřejmě chápou kroky osob sofistikovaně. Studie ukazuje, že základní matematika, která je základem analýzy, s níž ekonomové pohlížejí na racionální volby, je pro novorozence čímsi intuitivním, i když nemluví, neumějí počítat a rozumějí pouze několika slovům," vysvětluje profesor Josh Tenenbaum z Massachusettského technologického institutu.

"Ten výsledek mě nepřekvapuje. Potvrzuje pouze to, co už bylo více či méně známo: kojenci pečlivě pozorují všechno, co se kolem nich děje," říká prezident Italské pediatrické společnosti profesor Alberto Villani. "Není náhodou, že se dítě, a to i velmi malé, chová různě podle toho, s jakým člověkem je. Pozoruje totiž úsilí druhých v tom, jak o ně pečují," citoval jej italský deník La Repubblica.

Zbývá pochopit, jak to děti dokážou. Je zde záležitost intuice, nebo vrozené schopnosti? "V poslední době četné studie berou v úvahu epigenetiku, tedy přizpůsobení naší genetiky všemu, nejen pokud jde o nemoci, ale i pokud jde o náš intelekt. Ukázalo se, že genetika je důležitá, ale za velmi silného zprostředkování prostředí. Jestliže je dítě obklopeno péčí a láskou, nepochybně to bude mít pozitivní vliv na jeho budoucnost," vysvětluje Villani.

Pomoc při vývoji umělé inteligence

Výsledky studie Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu nebudou užitečné jen v pediatrii, ale také pro technologii a její obor, který je spojen s tvorbou vyšší umělé inteligence. Údaje, které vědci získali, mohou být použity pro konstrukci matematického modelu, jenž by byl schopen předpovídat, co desetiměsíční dítě může dedukovat z předmětu, jehož akce předtím sledovalo. Tyto modely mohou pomoci ve vývoji umělé inteligence schopné přesně kopírovat lidské chování.

"Musíme přiznat, že ještě máme daleko k vývoji umělé inteligence, která by dokázala napodobit schování desetiměsíčního dítěte. Pokud ale pochopíme intuitivní procesy, které zřejmě tyto ději mají, mohl by to být základ pro vývoj přístrojů s inteligencí, která se více podobá té lidské," konstatuje Tenenbaum.