Projekt PathoMap si geneticky posvítil na místa, která jsou během každodenního provozu v permanenci, jako například lavičky nebo turnikety. Celkem bylo prosmejčeno 466 stanic a výsledek? 15 152 různých organismů, jejichž individuální DNA byla v metru nalezena.

A teď to opravdu šťavnaté: zatímco zhruba polovinu si mezi sebe podle očekávání rozdělili lidé a různý hmyz, ta druhá půlka připadla na organismy, které se nepodařilo identifikovat. Žije snad v newyorském podzemí nějaká parelelní fauna a flóra?

zdroj: Chris Ford

Výsledek, probouzející fantazii, je ale nutné brát s velkou rezervou. V databázi DNA, které už genetika zvládla sekvenovat (tedy „přečíst“), zejí velké díry. Například v ní zatím chybí sekvence švába a tím pádem se DNA newyorských švábů bude logicky tvářit jako neznámá.

Představivost ale jitří i některé známé organismy, které se mezi vzorky našly. Hned za lidmi a hmyzem byla nejčastěji přítomna – okurka! A vyloženě podezřelé jsou stopy DNA himalájského jaka divokého, ďábla medvědovitého (aneb tasmánského čerta) nebo středozemské octomilky.

Jejich výskyt v metru daleko od rodné hroudy lze ale připsat spíše špatně rozlišenému vzorku. Jakkoli už jsme se totiž naučili v DNA listovat, ještě pořád jsme na začátku co do schopnosti ji správně číst.