Zatímco v pohádkách se z padajících hvězd občas vyklubají krasavice, do kterých je snadné se zamilovat, ve skutečnosti těmto úkazům říkáme meteory, ale zamilovat si je můžete taky. I když jde vlastně o smetí, které se na své cestě vesmírem shodou okolností trefilo do Země. V případě meteorického roje Perseid jde konkrétně o pozůstatky komety Swift-Tuttle. Co se s kometami děje jste si mohl přečíst v naší galerii na víkend, ale tentokrát si pozornost zasloužily právě dlouhodobější stopy, které za sebou komety zanechávají.

Ve chvíli, kdy Země pásem kometárního smetí proletí, řada úlomků skončí v její atmosféře. A když říkáme skončí, myslíme to doslova: úlomky v atmosféře působením tření, tlaku i chemických reakcí shoří a zanechají za sebou jen krátký záblesk, tzv. meteor. Pokud má těleso dostatečnou velikost (a také dostatečné štěstí), průlet atmosférou přežije a dopadne na zem, kde mu pak říkáme meteorit. Perseidů se to ale netýká, protože jsou především extrémně rychlé – švihají si to rychlostí až šedesáti kilometrů za sekundu, takže srážka s atmosférou je pro ně o to drsnější.

zdroj: wikipedia

Své jméno dostaly podle souhvězdí Persea, ve kterém se nachází jejich radiant, tzn. místo, ze kterého na noční obloze vylétají. Najdete ho na dohled známého "W" souhvězdí Kasiopeji, ale nemusíte mít oči přikované jen k němu – stačí vzít lehátko nebo karimatku na nějaké vyvýšené místo, kde noční oblohu neruší světelný smog, a uvelebit se tak, aby hvězdné nebe pokrývalo většinu vašeho zorného pole.

Špatnou zprávou byla letos bohužel jak předpověď počasí, tak především přítomnost měsíce. Ten byl totiž dva dny nazpátek v úplňku a jeho výrazné světlo tak část oblohy a s ní i řadu slabších meteorů přesvítilo. Přesto se očekávalo v případě jasnější oblohy, že frekvence Perseidů vyšplhá až na desítky kousků za hodinu. Doufáme proto, že jste si připravili dostatečnou zásobu přání!