Vědci konečně odhalili tajemství romantického polibku

28. 8. 2015 – 16:00 | autor: pal | komentáře:

Vědci konečně odhalili tajemství romantického polibku
Romantický polibek neuznávají všechny lidské kultury. Ilustrační foto | zdroj: Profimedia.cz

Lidé v západních společnostech předpokládají, že romantický polibek je něco samozřejmého. Že to je univerzální typ chování, který je vlastní všem lidem na Zemi. Nové výzkumy ale ukazují, že v méně než polovině kultur je polibek samozřejmostí. Velmi vzácný je naopak v živočišné říši. 

Někteří lidé si myslí, že polibek je něco divného. Podle nich nejde o nic jiného než jenom o předání 80 milionů bakterií. Musíme vzít na vědomí, že ne všechny jsou pro naše zdraví prospěšné.

Přesto si většina z nás vybaví svůj první polibek, včetně těch nádherných i trapných detailů. Koneckonců líbání stojí na počátku většiny nových milostných románků.

Nové výzkumy ukazují, že polibek není běžný ve všech kulturách. Pouze 46 procent kultur chápe polibek jako romantické gesto. Nejméně běžné je, podle vědců, líbání v kulturách, které jsou založeny na lovení a sběru.

Mnozí členové takových kultur vnímají polibek jako něco ošklivého. Je tedy možné, že líbání je jev, který se vyskytl mnohem později ve vývoji člověka a že pravěký člověk měl k polibku stejný odpor jako mají přírodní národy.

Zdá se, že líbání je produktem západní společnosti a předává se z generace na generaci. Rafael Wlodarski z oxfordské univerzity tvrdí, že líbání tak, jak ho známe dnes, je v podstatě moderní vynález.

Něco jako líbání můžeme nalézt i u zvířat, např. u našich nejbližších příbuzných, u šimpanzů. Polibek je pro ně jenom jinou formou usmíření a mnohem častější je u samečků, než u samic. Mnohem častěji se líbají nejbližší příbuzní šimpanzů, bonobové. Jejich polibky jsou ale součástí rituálu páření a nelze je označit za romantické.

Jiná zvířata polibek vlastně neznají. V živočišné říši ale můžeme vysledovat něco, co připomíná polibek. Např. divoká prasata třou svými rypáky o sebe. Samci divokých prasat totiž produkují androsteron (jde o druh feromonu) a aby ho samice ucítila, musí se k samci dostat co nejblíže.

Vypouštění feromonů ostatně není jenom záležitostí savců, ale nalezneme ho i u pavouků  (např. u Černé vdovy). „Polibek“ u těchto druhů můžeme potom chápat jako způsob, jakým samičky vnímají samčí feromony.

Feromony hrají samozřejmě svojí roli i v lidské společnosti. Vědci tvrdí, že potom není líbání ničím jiným, než jenom prostředkem k tomu, aby se žena dostala dost blízko k muži a mohla tak vnímat jeho vůni (nebo pach). V některých kulturách je „čichání“ k partnerovi běžnější než líbání. 

Zdroje:

Nejnovější články